Velký pátek nám předkládá jeden z vrcholů Ježíšova příběhu: jeho odsouzení a popravu. Soud před veleradou, výslech u Piláta, bičování, potupnou pouť k Herodovi, návrat k Pilátovi, Ježíšovo vystavení davu, který osvobodí Barabáše, a konečný Pilátův verdikt. O tom všem svědčí také jedna zvláštní relikvie, která se nachází v Římě.
Pontský Pilát odsoudil na smrt Ježíše a nechal zhotovit tabulku (titulus Christi), kterou vojáci přibili na kříž („Ježíš Nazaretský – židovský král“). Na tabulce stálo obvinění (titulus damnationis), což v římské praxi nebylo ničím neobvyklým. Udávalo většinou jméno odsouzence a důvod jeho popravy. Ježíš se vydával za Mesiáše, což bylo interpretováno politicky a přeloženo jako „král“. Šlo o kapitální zradu, jelikož krále mohl jmenovat pouze císař (Tiberius). Za to byl jediný trest: smrt na kříži. Tabulka měla zastrašit potenciální buřiče a následovníky.
Část této tabulky se pravděpodobně dochovala, je uložena v relikviáři baziliky Svatého kříže jeruzalémského v Římě. Někteří paleografové považují tuto relikvii za autentickou.
Podle starého podání byla tabulka (titulus) nalezena v roce 325 během jeruzalémských vykopávek. Podnět k nim dal první křesťanský císař Konstantin Veliký, který chtěl najít Kristův hrob. Chtěl nad ním vybudovat baziliku. Do Jeruzaléma se tehdy vydala Konstantinova zbožná matka Helena, jež měla kromě jiného dohlédnout na způsob využití finančních prostředků, které císař poskytl na stavbu baziliky.
Na místě Golgoty bylo mezitím postaveno císařem Hadriánem (117–138) fórum a pohanský chrám zasvěcený bohyni Aštartě, která zachránila svého syna ze spárů podsvětí. To pohoršilo jeruzalémskou křesťanskou obec a po smrti Hadriána byl Aštartin templ rozbořen. Dodnes se uchovaly jen sporé zbytky jeho zdí. V blízkosti zbořeného templu nalezla Helena „nový hrob“, prázdnou hrobku s předsíní.
Kus dál od golgotského návrší, kde byl Ježíš ukřižován, překvapil hledače relikvií jiný nález. V jeskyni, která sloužila jako cisterna, objevili příčné trámy tří křížů. Kromě toho, jak referují církevní historikové pozdního čtvrtého století, tři hřeby a dřevěnou tabulku s trojjazyčným nápisem: „Ježíš nazaretský – židovský král“. Když se o nálezu dozvěděla Helena, došlo jí, oč jde: byl nalezen „pravý kříž“ Ježíše Krista. Podle všeho kdosi na poslední chvíli před začátkem soboty uklidil zbytky křížů, protože podle židovského zákona nesměl přes noc žádný mrtvý viset na kříži (Deuteronomium 21,22), což respektovali i Římané. Píše o tom i Josephus Flavius v Židovské válce (V; 11,1). Velikonoční svátky nesměly být žádným způsobem poskvrněny.
Nález se stal senzací. Oslavovali ho tehdejší jeruzalémský biskup Makarios, milánský arcibiskup Ambrož a ve středověku ho zpopularizoval Jákob z Voragine, který zpracoval starověkou legendu o svaté Heleně.
Zdeněk Jančařík
Příběh turínského plátna
Přednáška Zdeňka Jančaříka