#slovozdruhevlny 14)
Právě jsem s krvácejícím srdcem dobrého pastýře odložil zase jeden křest – vlastně jsem ho přehodil na jiné spolubratry, abych nemusel v sobotu cestovat z Brna do Prahy a nebránil tak kýženému oplošťování virové amplitudy. À propos odložené křty (ne křesty, vážení nakladatelé, kteří s takovou oblibou pořádáte a zvete na „křesty knih“!). Jsou křty a křtiny bohulibé (kosteloví rodiče v první lavici, zbožné babičky hned za nimi, strýčkové ministrují a příbuzní zpívají rytmické písně), sociálně podmíněné (kamarád nebo spolužačka už dávno do kostela nechodí, nebo nikdy nechodili, ale po třiceti letech si na vás vzpomněli – Vždyť on je, Zdeňa, farář! – a zavolali a prosili tak naléhavě, že bez vás a bez křtu dítě přijde do pekla, tak jste nakonec svolili a dítě pokřtili a říkali jste si přitom: Děj se vůle Páně), křty záchranné (Pane farář, on vůbec nechce spát, ale kdybyste ho pokřtil, tak by se mu líp usínalo) a křty nechtěné (Jaruška v Kobylisích jednou přišla a pravila: Otče Zdeňku, že mi pokřtíte čubičku! – To já nemůžu, Jaruško, to by nebylo podle kodexu! – Šak to uděláme ve farní kuchyňce, nemusíte to psát do matriky!). My kněží máme nejraději samozřejmě křty bohulibé, ty ostatní děláme jen v sociální a submisivní nouzi, protože si nedovolíme prosící odmítnout. A teď je nová kategorie křtů a svateb (pohřbů?) – křty a svatby odložené.
Kolik křtů jsem už chtěl odložit a říkal jsem si, ach jo…, to asi nepůjde. Jednou za mnou přišel tatínek a chtěl pokřtít syna, který hrál nadějně tenis. Když jsem se ptal čtrnáctiletého M., jestli chce být pokřtěn, tak nevěděl, ale tatínek to chtěl hned zachránit a pravil: Víte, otče, on hraje ten tenis, a vono mu to tam nepadá. Ale po tom křtu, třeba…
Ale pak jsou taky křty se zpětnou vlnou, abych tak řekl, kdy se po letech dozvíte, že ze zcela beznadějného křtu (rodiče nechodili, ale spolužák je spolužák) vylezlo dokonce duchovní povolání. Tak jsem víc než před dvaceti lety pokřtil u sv. Trojice mezi Emauzy a Karlákem v Praze Matěje, za kmotra mu tehdy šel Jaroslav Med (dem mu Pámbu nebe!). A Matěj se teď v Taizé chystá na sliby jako taizácký bratr. Blahoslavené křty neodložené!
(na fotce fr. Jean-Daniel, vpravo, při slibech v Komunitě Taizé, 2017, rozhovor s ním v dnešním čísle KT)
Zdeněk Jančařík
