#slovozdruhevlny 21)
Jedním z hesel dneška se stal „komunitní přenos“. Dokonce vyšehradský kanovník Msgr. Prymula byl před půl rokem jedním z jeho prvních proroků a hlasatelů. Když se o tom epidemickém přenosu začalo mluvit na konci léta, připadalo nám to jako nějaká morbidní pohádka bří Grimmů, které nám čítával náš tata na dobrou noc. Moc se nám po nich spát nechtělo, tak jako se teď po nočních zprávách nechce spát asi vůbec nikomu.
Také u nás v Žabinách máme cosi jako komunitní přenos. Znovu jsme postavili na značky kamery, ruchový a směrový mikrofon, Libor nebo Jirka usedají pravidelně se sluchátky za mixážní pultík a vypadá to u nás někdy jako ve studiu Kamarád (Milé děti, vítá vás Štěpánka Haničincová), jindy jako v odloučeném studiu Proglasu (Lodate Maria). Přenášíme teď už každý všední den růženec, třikrát týdně streamujeme mši svatou, kterou teď přebírá Proglas ve středu a v pátek. Tu nedělní (hrubou) jsme chtěli nejdřív přenášet pro naši žabinskou farnost, ale trochu se nám to vymklo z rukou a diváků už jsou tisíce (nelžu, pane Zuckerbergu!). Vděční diváci jsou děti každého věku. Koupili jsme jim tedy plyšáky a v neděli jsme jim dali slavnostně jména. Tak se také my bavíme, ti plyšáci trochu zinfantilněli i naši komunitu. Sedí teď zrovna v kapli a modlí se ke svému nejvyššímu Plyšákovi.
S Liborem jsme je vzali v sobotu i na výlet na kopec Santon za Brnem, na strategické místo bitvy u Slavkova. Aby se podívali v lockdownu trochu ven, než to všechno zavřou úplně.
Zdeněk Jančařík
