Hereze a setkání se světcem

By 20. 11. 2020 Slovo z karantény

#slovozdruhevlny 38)

V semináři se říkalo, že běžný farář se může při kázání dopustit nanejvýš tří herezí. Nálepka „hereze“ je v církevním prostředí oblíbená už od dávnověku. Řecké „hairein“ znamená „vybírat si“, tedy z oficiální nauky si vyzobnout jen to, co se mi hodí. Hned na začátku církve si někteří vyzobávali Kristův druhý příchod, jiní jenom jeho tělesnost, další jeho duchovou podstatu a ještě další tvrdili, že ukřižování přežil a odstěhoval se do Francie. Když chcete někoho poslat do příslušných mezí, napište nebo řekněte, že se dopustil hereze, a má to. Stalo se to už i papeži Františkovi, když v jedné encyklice v poznámce pod čarou navrhoval pastoračně moudrý přístup k rozvedeným a znovu sezdaným katolíkům.

Roku 2000 se na Lateránské univerzitě v Římě konala konference o nejslavnějším českém heretikovi, Mistru Janovi z Husince. Byl jsem tehdy v Římě a nějak se mi dostalo pozvání, takže jsem ze zvědavosti zajel do Lateránu. Zářil tam a exceloval později neblaze proslavený paulán František Holeček, velký rétor a přítel kardinála Vlka. Byli jsme pak s celým shromážděním na audienci u papeže sv. Jana Pavla, vím, že jsem před políbením prstenu Svatého otce dal tehdy přednost prostému podání ruky. Dodnes si to tak trochu vyčítám, že jsem byl málo ortodoxní, mám to pro sebe za takovou světáckou herezi. Všechno fotografoval oficiální vatikánský fotograf, takže jsem se na fotce ocitl ve vybrané společnosti: František Holeček mě představuje Sv. otci, na temném pozadí se usmívá kardinál Vlk. Naši si tu fotku potom hrdě zarámovali a pověsili nad sporák v kuchyni v paneláku na sídlišti Hutník.

A tak prosím Mistra Jana, aby se za nás přimlouval v kostnickém nebi a dal nám odvahu včas odlepovat nálepky a přemýšlet trochu dál a výš.

Zdeněk Jančařík