6/2022 REPORTÁŽ
Je léto, čas prázdnin a já mám namířeno do Vranova, abych se připojil ke slibům Kontemplativní Fraternity Panny Marie z Nazareta. Zatímco mě autobus veze hlubokými lesy, myšlenkami se vracím k setkání s Jiřinou Němcovou. Navštívil jsem ji před měsícem v Praze-Petrovicích, protože jsem byl zvědavý, co je to Fraternita a kdo jsou oni nazaréni, jak si říkají členové tohoto duchovního hnutí, které bylo oficiálně uznáno jako složka salesiánské rodiny v roce 2016. A Jiřina, jedna ze zasvěcených nazarének ve Fraternitě, mi vše trpělivě vysvětlovala…
Hledači v salesiánské rodině
Potkali jsme se v moderním farním centru u kostela sv. Jakuba Staršího. Veselá modrooká Jiřina mě pohostila kávou a začala odpovídat na moje zvědavé dotazy, jako už spoustě jiným lidem přede mnou. Fraternita má své kořeny v 60. letech v Uruguayi. Mladý salesián Nicola Cotugno chtěl odejít od salesiánů, protože u nich prožíval velké zaměření na činnost a chyběl mu hlubší duchovní život. „Jeho duchovní doprovázející don Egidio Viganò mu řekl, že Don Bosco byl kontemplativní a salesiáni potřebují kontemplaci. Vyzval ho, aby neodcházel hledat jinam, ale aby prohluboval svoji touhu po kontemplaci v salesiánské rodině,“ vyprávěla mi Jiřina. Don Cotugno zůstal u salesiánů a kolem něj se utvořila skupina mladých, kteří spolu s ním chtěli rozvíjet myšlenku kontemplace v činnosti. Někteří z nich založili rodiny, jiní cítili povolání k zasvěcenému životu, a tak don Cotugno v roce 1977 založil duchovní hnutí, ve kterém všichni mohou společně naplňovat své povolání – žít naplno životem křesťana, v blízkém vztahu s Bohem, prostřednictvím kontemplace v činnosti, v každodenním životě, poslaní do světa, především do farností.
„Jeden z podstatných rysů Fraternity je, že se skládá ze zasvěcených, mládeže, manželů, rodin s dětmi, vdov, kněží… Jsou v ní zastoupeny všechny životní stavy. Všechny jsou na stejné úrovni, nikdo není upřednostněn, na prvním místě je naše společenství,“ popisovala mi Jiřina jeden ze základních rysů Kontemplativní Fraternity Panny Marie z Nazareta. A proč ten složitý název? Jiřina mi vysvětlovala symboliku, která se za ním skrývá: „Naším vzorem je rodina v Nazaretě – Maria, Josef, Ježíš, ve které jsou zastoupeny všechny složky – zasvěcená, laik, kněz. Don Bosco také směřoval ke Svaté rodině do Nazareta a my tam chceme putovat s ním.“
Životní cesta Jiřiny mi nápadně připomíná to, co mi vyprávěla o donu Cotugnovi. „Chodila jsem do kostela Svatého Kříže, kde sloužili salesiáni, a poznávala jsem Dona Boska. Vnímala jsem povolání k zasvěcenému životu a chtěla jsem ho najít v salesiánské rodině,“ vzpomínala Jiřina na své hledání. Zkoušela to u různých složek salesiánské rodiny, ale ve svém srdci toužila po hlubokém spojení s Bohem prostřednictvím kontemplace. Když později přivezl salesián Janko Ihnát z Itálie leták o Fraternitě a její kontemplaci v činnosti, Jiřina věděla, že přesně to hledá. Zjistila, že Fraternita už je i na Slovensku, a přes ni si našla cestu do Itálie, kde byla komunita nazarének na Colle Don Bosco, a začala tam svoji formaci. V Česku dál vedla svou zubařskou ordinaci, dál pomáhala v kostele sv. Kříže, učila se italsky a kromě toho všeho pravidelně jezdila do Itálie. A také nazarénky přijížděly do Česka, aby dávaly duchovní cvičení, a tak se u nás postupně začalo tvořit společenství lidí, kteří objevovali Fraternitu.
Setkání na Vranově
Ze zamyšlení mě do přítomnosti vrací silueta věží poutního kostela Narození Panny Marie, která se vyloupla z lesů – Vranov. Vystupuji z autobusu a jdu ke kostelu, o který se opírá klášter paulánů, který je zároveň centrem pro různé duchovní akce. Právě sem přijíždí jednou za rok nazaréni z Česka a Slovenska, aby společně prožili několik dnů duchovních cvičení. Letos už jejich společný týden končí a já se k nim připojím na slavnostní mši se sliby.
A tady už je rozesmátá Jiřina Němcová, aby mě uvedla dovnitř. Jdeme do kaple, kde je na první pohled pestrá společnost – muži, ženy, mladší, starší, děti. Jsou zde i dva salesiáni – Janko Ihnát a Petr Košák, kteří budou sloužit mši. Přijely také dvě zasvěcené nazarénky z komunity v Itálii – Graciela Jourdan a Maria Petrussa. Mladí doprovází bohoslužbu muzikou. Jeden Slovák skládá závazek kontemplace a dvě Slovenky skládají časné sliby kontemplace. Vážnou slavnostní atmosféru střídá radost a veselí při společném focení. A už se jde do jídelny na večeři. Sedám si vedle Janka Ihnáta a on mi vypráví, jak se poprvé setkal s nazarénkami v Itálii. Pozval je do Česka, aby dávaly duchovní cvičení spolupracovníkům, a on při nich posloužil jako překladatel. „Role Fraternity je připomenout, že Don Bosco dokázal spojit modlitbu s činností a zdůraznit, že by v tom měla být jednota,“ vysvětluje mi Janko nad polévkou.
Žít s Bohem, i když se hněvám nebo spím
Jdeme společně zpátky do kaple na večerní chvály. K životu nazarénů patří liturgie hodin, stejně jako každodenní účast na bohoslužbě a svaté přijímání, pokud to jejich situace dovoluje. A vracíme se do jídelny, abychom nachystali večerní občerstvení. Sedám si k trojici Slováků, kteří dnes skládali sliby a závazek, abych jim pomohl oloupat mrkev. Využívám situace a obracím se na Petera Farbara, abych se od něj dozvěděl, co ho přivedlo do Fraternity. „Měl jsem období, kdy jsem přemýšlel o povolání. Byl jsem vždycky fascinovaný kontemplativním duchem Dona Boska. Četl jsem o něm, že když se s ním lidé setkali, měli z něho pocit, že je v neustálém spojení s Bohem. V salesiánském prostředí stále něco děláme, ale chybělo mi tam něco duchovně hlubšího,“ popisuje Peter svoji cestu. Jednoho dne otevřel slovenský salesiánský časopis a našel v něm článek o nazarénech. „To spojení modlitby a činnosti ve Fraternitě mě velmi oslovilo. Můžeme být ve světě, svět je naším klášterem, kontemplujeme v každodenní činnosti, nerozdělujeme to,“ říká Peter. Dnes složil závazek kontemplace, to znamená, že se bude snažit poznávat blíž charisma Fraternity a hledat svoje místo v ní. Je to první krok na cestě formace nazaréna. Dá-li Bůh, příští léto složí příslib, potom první sliby na rok, které se třikrát obnovují, dále sliby na tři roky a nakonec věčné sliby kontemplace. Svobodní v nazarénské rodině se mohou také zasvětit, tedy složit sliby čistoty, chudoby a poslušnosti.
Sliby kontemplace na tři roky dnes složila Viera Ziburová. „Vnímám to jako velký dar a zároveň závazek. Sliby jsou takovým vodítkem, pomocí v každodenním křesťanském životě, v rozvoji duchovního života. Mně osobně to pomáhá zůstat věrná na cestě k Bohu,“ vysvětluje Viera a já se jí snažím doptat na to, v čem vlastně spočívá život nazaréna a čím se liší od života druhých. „Člověk nemusí změnit zaměstnání nebo se stát někým jiným, protože tu myšlenku může žít v jakémkoliv stavu nebo v jakékoliv práci, kterou dělá. Líbí se mi, že naše hnutí je volné, svobodné a zároveň jdeme na hlubinu. Žijeme s Ježíšem Kristem tady a teď, když se radujeme nebo hněváme, když se věnujeme svojí práci, připravujeme jídlo nebo jdeme spát… Je to něco velmi jednoduchého a hlubokého. Vše děláme s vědomím Boží přítomnosti, což je v podstatě posláním každého křesťana. Ale pro nás nazarény je to to, co bychom měli dávat světu – ukazovat, že se dá modlit i při každodenní práci. Nemusíme jít na nějaké speciální místo, kde se budeme modlit, nebo do kostela, ale tím, že proměňujeme svou práci v modlitbu, můžeme být ve spojení s Bohem kdekoliv a při jakékoliv činnosti, pokud ji děláme s láskou k Bohu, s Ježíšem Kristem v srdci.“
Společenství pro všechny
Mrkev je oloupaná, nakrájená, a tak se přesouvám k dalšímu stolu, kde sedí parta kluků ve věku osm až patnáct let. Jsou to Slováci i Češi, ale za ty roky, co jezdí s rodiči do Vranova, se z nich stali dobří kamarádi, a tak i oni jezdí na duchovní cvičení rádi. Andrej o sobě mluví jako o členu Fraternity. „Na přednášky tady chodím a už pomaličku přecházím do toho stavu, že se začínám účastnit duchovního života Fraternity. Můžu tady blíž poznávat Boha. Jednoduše je to jiné než v běžném životě, když jsem ve městě, mám všední starosti a nezvládám se duchovnímu životu naplno věnovat. Tady je takový pokoj a mám na to čas,“ říká Andrej.
A protože mě zajímá, jaký pohled na Fraternitu mají rodiče kluků, prosím o krátký rozhovor Josefa Hájka, který je povoláním truhlář a s rodinou bydlí kousek za Prahou. S manželkou Annou si cestu do Fraternity našli už pár let po svatbě. „Přestávalo to nadšení novomanželů a začínalo nám být jasné, že se náš vztah musí nějak formovat a je dobré někam patřit. Někdo už má své zkušenosti, spoustu toho zkazil, tak nám může vysvětlit, kudy cesta nevede. Znal jsem se s P. Jankem, chodili jsme ke sv. Kříži, tak z toho přirozeně vyplynulo, že Fraternita by mohla být naší cestou,“ vypráví Josef. Důležité pro ně tehdy bylo, že ve Fraternitě mohou být jako celá rodina a nemusí tak na společná setkání hledat hlídání nebo se na nich střídat. Vysvětluje mi, že být nazarénem je pro něj způsob, jak nasměrovat svůj život na cestě k Pánu a najít prostředky v modlitbě. To, že se člověku nedaří, pro něj není tragédie, ale je potřeba vytrvat. A v tom mu pomáhá, že se jako člen Fraternity zavázal k modlitbě růžence a breviáře. Poslání nazarénů Josef vidí v diecézích: „Podobně jako terciáři patří k nějakému řádu a jdou s ním, tak Fraternita je součástí salesiánské rodiny a má pomáhat ve farnostech. Ne každý má super kněze, který dokáže formovat lidi. Některé farnosti opravdu potřebují někoho, kdo to bude trošku tlačit.“
Z Uruguaye přes Itálii do Česka Děkuji Josefovi za jeho slova a jdu se seznámit se zahraničními hosty. Vždyť to, že je Kontemplativní Fraternita Panny Marie z Nazareta právě v Česku, je docela raritou a ukázkou nevyzpytatelných Božích cest. Stále mladé duchovní hnutí se v roce 1991 rozšířilo z Uruguaye do Itálie na Colle Don Bosco. Nazarénky tam pozval don Egidio Viganò, tehdejší hlavní představený salesiánů. Jedním z jejich úkolů bylo vést nepřetržitou adoraci v kapli Panny Marie Pomocnice. Fraternita se na tomto místě rozrostla o zasvěcené, manželské páry a mladé i starší, kteří jsou v různých fázích formace. Kromě toho se Fraternita rozšířila zatím jen do Argentiny, Česka a na Slovensko.
Jednou ze zasvěcených nazarének, které žijí na Colle Don Bosco, je i Graciela Jourdan původem z Uruguaye, která přijela do Vranova vést duchovní cvičení a navštívit slovenské a české společenství. Menší snědá žena s hlubokýma očima mi podává ruku. Široký úsměv jí nemizí z tváře. Ptám se jí, co pro ni znamená, že je Fraternita právě v Česku. „Pestrost Fraternity prožívám jako jeden velký dar. Bůh používá neužitečné nástroje, aby se projevil. Je krásné vidět rozdílnost jednotlivých kultur. Pro mě je velkým bohatstvím přijmout rozdílnou kulturu a nechtít ji změnit. Život v Uruguayi a v České republice je totálně rozdílný, ale zároveň je krásné vidět, že styl života ve Fraternitě je stejný. Jsme dobrými bratry a sestrami, cítím se tu jako doma a to je velká Boží milost,“ říká Graciela, obratně mění role v našem rozhovoru a začíná se mě vyptávat na můj život s Bohem.
Rodinná atmosféra je to, co si odnáším z tohoto milého setkání. Narychlo se loučím, protože už je pozdě, za chvíli mi jede poslední autobus a já bych rád prožil večer se svou manželkou. „Jsme dobrými bratry a sestrami,“ zní mi v hlavě slova Graciely. Myslím, že to dost dobře platí i pro celou salesiánskou rodinu, která je sice hodně rozvětvená, možná se její jednotlivá hnutí, řády, sdružení a instituty mezi sebou pořádně neznají, ale i tak můžeme být dobrými bratry a sestrami a kráčet společně s Donem Boskem za Svatou rodinou do Nazareta.
Jan Kvapil