…abychom si byli blíž

3/2023 REPORTÁŽ

V Pardubicích se chystá něco velkého. Tamní salesiánské dílo dostane novou moderní podobu. Nepřipravuje pouze stavební úpravy, ale také promýšlí svou identitu. „U toho musím být,“ řekl jsem si a sednul za volant.

Do Pardubic přišli salesiáni už před válkou. Když po komunistické totalitě dostali původní objekt zpět, byl o mnoho větší. Od té doby se pořádně rozrostla i tamní salesiánská rodina – komunita salesiánů, Centrum Don Bosco (CDB) doprovázející mladé z dětských domovů a pěstounské péče, Salesiánský klub mládeže a společenství kolem kostela sv. Václava – přesto ale rozsáhlý areál nezaplní. V jedné budově dlouhodobě působí škola Noe. Právě té salesiánská provincie prodala část budov a utržené peníze investuje do přestavby zbytku areálu, kam se salesiánské projekty sestěhují. „Rekonstruujeme, abychom si byli blíž,“ říká k tomu fundraiserka projektu Marie Benáková.

Začněme od konce. Nová podoba salesiánského díla musí dostat i nový název, který bude vypovídající: „Dlouho jsme nad tím seděli a nakonec jsme se shodli na názvu Salesiánské centrum Pardubice. Není to sice nic extra, ale je to srozumitelné. Časem třeba dům dostane nějakou přezdívku,“ říká Maruška. Sedíme v bývalém salesiánském klubu – já, Maruška a salesián Jiří Caha, který je od prosince ředitelem místní komunity salesiánů. Mezi šálky espresa rozprostřeli plány na přestavbu. Vypadá to krásně, odvážně a díky zapojení řady lidí i uskutečnitelně. Především je to spolupráce se Salesiánskou provincií Praha, která projekt z velké části financuje. Maruška přejíždí prstem po stavebních výkresech, místnost po místnosti, vysvětluje kde co bylo, škrtá příčky, přesouvá jednotlivé subjekty, staví hřiště. Zatím jen na papíře, ale firma Stylbau už v dubnu převzala stavbu a poprvé kopla do zdi.

Nenechte se zmást, není to jen běžná rekonstrukce. Budova bude očištěna až na omítku, změní se dispozice, prostory se moderně vybaví a tak dále. Především se ale nově nastaví vztahy a spolupráce mezi jednotlivými salesiánskými projekty. A nově vzniklá blízkost tady bude hrát klíčovou roli. Vždyť dosud byli různě rozstrkaní po areálu, a pokud někdo nepotřeboval půjčit papír do tiskárny, tak o sobě moc nevěděli. „Takže ta idea, abychom si byli blíž, je důležitá. Sejdeme se na jednom místě a časem bychom se chtěli propojit i personálně. Nejen, že opravíme barák, což je taky potřeba, ale cílem je, že se naše služba více sjednotí,“ vysvětluje Maruška.

Jdeme se projít po areálu, abych si tu budoucí blízkost mohl lépe představit. Celé salesiánské centrum se sestěhuje do budovy, kterou salesiáni začali stavět v roce 1939. Ostatní budovy byly dostavěny za socialismu. V části z nich působí Křesťanská základní a mateřská škola Noe, které salesiáni prostory pronajímali a nakonec loni prodali. Školu zřizuje Sbor církve bratrské Pardubice, ale navštěvují ji jak děti bez vyznání, tak děti různých křesťanských denominací „Nechceme být s tou školou jen dobří sousedi, ale chceme spolupracovat. Paní ředitelka je velmi vstřícná, ekumenicky naladěná. Ukázkou propojení jsou například dvě farnice, které ve škole pracují jako pedagožky. Dvě ze zaměstnankyň CDB mají své děti ve škole a starší žáci dělají dobrovolníky v klubu mládeže. Několik desítek dětí ze školy chodí do Střediska mládeže. A to by mělo být vzorem do budoucna,“ popisuje Jirka a popadá dech, zatímco stoupáme do třetího podlaží. Odsud je krásný výhled na novou schodišťovou věž, kterou postavila škola Noe, aby od sebe mohly být budovy odděleny. Škola si ale nechává otevřená zadní vrátka, a to doslova – ty na společný dvůr. Bude využívat hřiště salesiánského centra a to zase školní tělocvičnu.

Procházíme vyklizený dům od střechy až po sklep. „Bude to krásně po patrech. Ve třetím podlaží komunita a kanceláře kostela a střediska. V prostředním patře CDB a zázemí pro víkendové akce. Dole kostel a vedle něj středisko mládeže – klubovny, dílny atd. V suterénu společenský sál, zázemí pro výdej jídla, dětské koutky, dále skladovací prostory, herna a šatny k hřišti,“ shrnuje Maruška. Druhé podlaží už znám, i když takto bez nábytku jsem ho ještě neviděl. Navštívil jsem tady CDB. Tento unikátní projekt má velkou úspěšnost v podpoře mladých z dětských domovů a pěstounské péče, což oceňuje i vedení kraje nebo Nadace Terezy Maxové. Mladí zase jistě ocení nové prostory centra, především ubytovací část, kam jezdili na víkendové akce. Pardubické centrum pak bude těžit z pronájmu prostor a hřiště, což jim pomůže udržet finanční soběstačnost. Ke snížení nákladů přispěje i zateplení z dotací EU a fotovoltaika.

Zastavujeme se v kostele, nad kterým Jirka hodně přemýšlí. Pardubice jsou specifické, protože stotisícové město má jen jednu farnost, pod kterou spadá i tento kostel sv. Václava na periferii. „Poslání pardubického salesiánského díla je vytvářet DOMOV. A to bychom rádi ztvárnili i v našem kostele scénou z Janova evangelia – ‚Mistře, kde bydlíš?’ ‚Pojďte za mnou a uvidíte.‘ Sv. Václav a Don Bosco spolu s postavami z našeho salesiánského centra společně kráčí jako učedníci k Ježíši. Musí to být příběh, ve kterém se návštěvníci kostela najdou,“ maluje Jirka výjev v prázdném kostele. Přesná podoba kostela ještě není hotová. Jasné je, že bude opravený a nově vybavený. Do procesu utváření interiéru jsou zapojeni i farníci.

Končíme naši prohlídku. Je zřejmé, že to všechno bude něco stát. Ale co? Maruška začíná vypočítávat: „Celkový rozpočet stavby včetně vybavení je 60 milionů. Přestavbu financuje Salesiánská provincie Praha, část prostředků získala prodejem části areálu škole Noe. Spoluúčast místní komunity salesiánů je 10 milionů. V současné době má komunita k dispozici 7 milionů na stavbu. Na vybavení domu potřebujeme získat od dárců 3 miliony. Můžete nám pomoci otevřít dveře mladým zapojením se do veřejné sbírky.“ 

Loučíme se u hlavního vchodu, který na nějakou dobu zůstane zavřený, zatímco salesiánské centrum funguje v náhradních prostorách. A kdy se dveře zase otevřou? „Rekonstrukci jsme slavnostně zahájili 24. května, na svátek Panny Marie Pomocnice. Předpokládané ukončení prací bude v prosinci 2023. V prvních měsících roku 2024 bychom chtěli dům vybavit, nastěhovat se a 25. května 2024 slavnostně otevřít,“ říká Jirka a svěřuje tak celý stavební rok nebeské Patronce.

Jan Kvapil

Foto: archiv Salesiánského centra Pardubice

Fotogalerie ze slavnostního zahájení rekonstrukce – 24. května 2023