Závěrečná promluva hlavního představeného na 28. generální kapitule

By 6. 4. 2020 Novinky, Top

Drazí spolubratři, nemyslíte, že k nám skutečně v těchto čtyřech týdnech mluvil Bůh a že mluvil opravdu hodně, i když nemáme kapitulární dokument schválený všemi? Tuto otázku si kladu. Nemyslíte, že k nám Bůh mluvil skrze silný pocit přítomnosti dona Boska, našeho milovaného otce? Nemyslíte, že Bůh mluvil skrze nádherný zážitek bratrství?

Drazí spolubratři, myslím, že všichni uznáváme krásu našeho bratrství, radost ze setkání s bratrem takovým, jaký je. Tyto věci nejsou výsledkem nějaké strategie. Tyto věci jsou plodem Ducha svatého, zralým výrazem Kongregace a těch, kteří mají dnes na starosti život v inspektoriích.

Říkám si také: nemyslíte, že Bůh mluvil v tomto ovzduší víry a poctivosti, v němž jsme rozlišovali a hlasovali? Já si myslím, že ano. Nemyslíte, že k nám Pán promlouval skrze zvláštní ochranu Panny Marie Pomocnice? Já si myslím, že ano. Na této generální kapitule k nám mluvil hodně, i když jsme nedosáhli kapituárního dokumentu, který by splnil všechny kroky k závěrečnému schválení.

Drazí spolubratři, žádám vás, abyste nenechali svá srdce propadnout zklamání z toho, že jste se vrátili do svých inspektorií před dokončením práce kapituly. Nenechte se tím udolat. Já si myslím, že to není to nejpodstatnější. Máme úvahy které jsme v těchto týdnech sdíleli a z nichž už jsme sestavili první návrh. Všichni máme magisterium kongregace až do dnešního dne, zvláště to z 24. GK, zejména co se týče sdíleného poslání salesiánů a laiků. Máme krásné a programové poselství od Svatého otce ke 28. GK. Tyto prvky rozšiřují náš pohled s pokojem a velkou důvěrou.

Druhá část mé úvahy, která bude, jak sami uvidíte, velice krátká, má být výhledem do budoucnosti. Začnu tím, že vám řeknu, jak hluboce mě dojalo poděkování, kterého se mi dostalo včera večer než jsem vešel do baziliky k modlitbě. Jeden z přítomných kapitulárních spolubratrů z východní Evropy mi řekl: „Milý hlavní představený, chci ti poděkovat za dvě věci: jednak za to, že bylo možné být na těchto svatých salesiánských místech, a jednak za to, že všichni potřebujeme pomoci se svojí identitou: nenechávejte nás samotné.“ Já jsem tomu spolubratrovi odpověděl: „Za to první ti děkuji, ale bylo to plodem předchozí generální kapituly, jejího usnesení, které považujeme v mnoha směrech za prorocké, že obnoví, umocní salesiánská svatá místa, srdce našeho charismatu. Toto rozhodla kapitula. Pak teprve mohli někteří z nás udělat něco proto, aby se usnesení uskutečnilo.“

Nejkrásnější je podle mě toto: máte se vrátit do inspektorií a říci všem spolubratrům, že tady je domov pro všechny, že tato místa jsou místy našeho charismatického snu, jsou to místa, kde charisma vzniklo, jsou to jesličky, kde se narodili všichni salesiáni světa, protože tady se narodilo charisma. Sem se všichni mohou obrátit, protože mají právo na to, aby alespoň jednou za život pocítili, že jsou zde, ve Valdoccu, doma. Vřele děkuji inspektorovi z Piemontu, který o tato místa pečuje. Slíbil jsem mu a stále mu slibuji, že ho nenecháme samotného ve starostech o tento překrásný odkaz. Je to odkaz celé Kongregace.

Jako druhou věc jsem tomu bratrovi řekl: „Slibuji, že vás nenecháme samotné na vaší cestě k identitě.“

Celý text najdete zde.

Hlavní představený don Ángel Fernandez Artime