V úterý 28. září 2021 jsme opět z Fryštáku vyráželi na již tradiční Staříčkovu pěší pouť. Letos to byl 17. ročník.
Před vykročením do stopy byli účastníci – poutníci, kterých bylo 18 – seznámeni s dvěma změnami. První se týkala úmyslu pouti. Michalka Láníková, za jejíž uzdravení se pouť konala, nás bohužel opustila, a tak letos byla pouť na poděkování za dar jejího života. Druhá změna byla, že Staříček není již Služebník Boží, ale venerabilis alias ctihodný. Jelikož tak Staříčkovi oficiálně uznali jeho ctnosti a činnost, je hoden následování a hoden studování, zvláště pak jeho duchovní stránky, vztahů k mládeži a k lidem vůbec – račte studovati Ignác Stuchlý – První český salesián (istuchly.cz)
Počasí nám přálo, nálada byla veselá – což je vidět i z fotografie od Staříčka na hřbitově. Vcelku jsme valili, což zapříčinily „zlé jazyky“, jež tvrdily, že máme zpoždění. Zřejmě jsme zpoždění měli, ale přesto jsme na Hostýn dorazili 40 minut před začátkem mše sv. A tak jsme měli čas na občerstvení po 16,5 km cestě.
A teď, přátelé!!! U obětního stolu se sešlo 10 kněží salesiánů (hlavní celebrant – provinciál Martin Hobza a dále abecedně: František Bezděk, Jan Blaha, Pavel Caha, Pavel Glogar, Jožka Klinkovský, Pavel Kosmák, Petr Kopřiva, Toník Pražan, Petr Vaculík, 12 (nebo víc?) ministrantů (většina ze Zlína, jeden z Fryštáku) a jeden jáhen (Joska Pospíšilík) a v bazilice byli účastni mše sv. dva koadjutoři (Laďa Kopřiva a Kuba Švanda) a „nespočet“ salesiánů spolupracovníků!
Takový úspěch 😉
Mnohokrát vám všem děkuji za účast, zvláště pak Michalčiným rodičům. Za sebe musím říci, že to stálo za to – vždy to stojí za to! Cestou z Hostýna zpět do Fryštáku jsme potkali početnou skupinu poutníků z Velehradu pod vedením P. Peňáze – v klerice a klobouku. Jsou to borci!
Pavla Jungmannová
