Papežova předmluva ke knize Antonia Carriera EVANGELII GAUDIUM S DONEM BOSKEM propojuje papežský apoštolský list s výchovným charismatem Salesiánů Dona Boska. V předmluvě Svatý otec vystihuje, co to je „vysoká laťka křesťanského života“, kterou svatý zakladatel praktikoval na sociální periferii Turína.
Vy salesiáni máte štěstí,
…protože váš zakladatel Don Bosco nebyl světcem s velkopáteční vizáží, smutný a mrzutý, ale s tváří velikonoční neděle. Přes všechny námahy a obtíže, které na něj denně doléhaly, byl vždy radostný a vstřícný. „Jeho tvář zářila radostí a jako vždy vyzařovala spokojenost z toho, že se nachází uprostřed svých synů“ (Životopisné paměti XII, 41). Není náhodou, že pro něj svatost znamenala vždy „hodně radosti“. Můžeme ho definovat jako „svatého nositele evangelní radosti“, kterou nabídl svému prvnímu velkému žáku sv. Dominiku Saviovi stejně jako všem ostatním salesiánům jako autentický a vždy aktuální styl „vysoké laťky křesťanského života“ (Jan Pavel II., Novo Millennio Ineunte, 31).
V době, kdy kněží žili vůči lidem „na distanc“, bylo jeho poselství revoluční. „Vysokou laťku křesťanského života“ Don Bosco uplatnil v praxi tím, že pracoval na „společenské a existenciální periferii“, která byla typická pro průmyslový Turín druhé poloviny 19. století. Město tehdy přitahovalo stovky chlapců, kteří hledali práci. „Kněz chudých a opuštěných mladých“ následoval prozíravou radu svého učitele sv. Josefa Cafassa a chodil do ulic, na staveniště, do fabrik a věznic, aby tam nacházel osamělé, opuštěné chlapce, vydané na milost bezskrupulózních zaměstnavatelů. Přinášel radost a péči skutečného vychovatele všem chlapcům, které vytrhával z temnoty ulice a kteří na Valdoku nacházeli oázu pokoje, kde se učili být „dobrými křesťany a poctivými občany“.
„Salesiáni mě vedli k vnímání krásy, k práci a k tomu, abych byl radostný.“
Je to stejné radostné ovzduší, jaké jsem sám zažil jako kluk, když jsem navštěvoval základní školu na koleji Wilfrida Baróna a svatých andělů v argentinském městě Ramos Mejía. Salesiáni mě vedli k vnímání krásy, k práci a k tomu, abych byl radostný – a to je vaše charisma.
Pomohli mně vyrůstat beze strachu a bez závislostí. Pomáhali mně, abych dělal pokroky v radostném prožívání života a v modlitbě. Vrátím se ke stejnému tématu, které jsem naznačil během návštěvy baziliky Panny Marie Pomocnice křesťanů v Turíně 21. června 2015: držte se tří „bílých“ lásek Dona Boska: Panny Marie, eucharistie a papeže. Dnes se jen málokdy hovoří o Panně Marii s touž láskou, s jakou o ní mluvil váš světec. Odevzdával se Bohu prostřednictvím Panny Marie a mariánská důvěra mu dávala odvahu čelit výzvám a nebezpečím života a jeho poslání. Mladí se mají také zasvěcovat do tajemství eucharistie, druhé lásky Dona Boska. Měli by se naučit dobře prožívat liturgickou praxi. A nezapomínejte na adoraci! A nakonec je to láska k papeži: ne, není to láska k jeho osobě, ale k Petrovi coby hlavě církve a k zástupci Krista. „Jakým salesiánem Dona Boska je třeba být pro dnešní mladé?“ Já bych to řekl takto: měl by být odvážným realistou, jako byl váš zakladatel, který jako mladý kněz dal přednost před kariérou učitele v zámožných rodinách službě uprostřed chudých a opuštěných kluků. Byl salesiánem, který se umí rozhlédnout kolem sebe, vidí lidi v nouzi a jejich problémy, čelí jim, analyzuje je a dělá odvážná rozhodnutí. Je povolaný konfrontovat se se všemi periferiemi světa a dějin, s periferiemi práce a rodiny, kultury a ekonomie, které mají zapotřebí očistu a uzdravení.
Jakmile salesián v duchu Zmrtvýchvstalého zakusí prostředí periferie obývané chlapci a jejich rodinami, začne kolem sebe vyzařovat Boží království a umožní tak nástup nových dějin. Salesián je vychovatel, který objímá křehkost mladých lidí žijících bez budoucnosti na okraji, sklání se k jejich ranám a ošetřuje je jako dobrý Samaritán. Salesián má optimistickou povahu, umí se dívat na mladé s pozitivním realistickým pohledem. Jak tomu učí Don Bosco, salesián vidí v každém z nich, i v tom největším rebelovi, „místo, které je přístupné dobru“, na němž je třeba trpělivě a s důvěrou pracovat. Salesián je konečně nositelem radosti, která se rodí ze zvěsti, že Ježíš Kristus vstal z mrtvých a vykoupil všechny bez podmínek. Bůh nikoho nevylučuje. K tomu, aby nás miloval, od nás nevyžaduje, abychom byli dobří. Ani od nás nežádá svolení k tomu, aby nás mohl milovat. Miluje nás, odpouští nám. A pokud se necháme překvapit prostotou toho, kdo nemá co ztratit, ucítíme, že naše srdce je zalité láskou. Pokud tyto předpoklady chybí, objevují se zádumčivé a smutné tváře.
Ne, to ne! Mladým je třeba přinášet tuto krásnou zprávu, pravdivou novinu vzhledem ke všem zprávám, které každý den lze číst v novinách a na internetu. Kristus opravdu vstal z mrtvých a těmi, kdo to dosvědčili, byli Don Bosco a Marie Mazzarellová, všichni svatí a blahoslavení salesiánské rodiny a také všichni Boskovi žáci, kteří proměňují, kohokoli potkají, protože se nechali jako první zasáhnout Božím milosrdenstvím. Salesián se tak stává svědkem evangelia, dobré zprávy, která je ve své prostotě hozenou rukavicí komplikovanosti dnešní kultury. Stmelovat prostotu a komplexnost je pro syny Dona Boska každodenním posláním.
Papež František, psáno ve Vatikáně 14. ledna 2019
překlad: Zdeněk Jančařík