Krátce před vánočními svátky obdrželi biskupové celého světa dopis z Generálního sekretariátu synody, který určuje harmonogram prací na rok 2024. Měly by se odehrávat na několika rovinách.
Některá z témat, která se při konzultacích ukázala jako urgentní, vyžadují řešení na úrovni celé církve: jde o revizi Kodexu kanonického práva, dokumentu o formaci kněží nebo o vztahu mezi biskupy a řeholníky a dále o otázku jáhenského svěcení žen. Může však jít o řadu dalších témat, která nejsou v dopisu konkrétně zmíněna. Jejich seznam bude předložen papeži a ten rozhodne, kterými z nich je třeba se dál zabývat. Pak budou vytvořeny skupiny odborníků ze všech kontinentů, které ve spolupráci s příslušnými vatikánskými dikasterii připraví návrhy k projednání na příštím zasedání synody.
Další úkoly stanovené v tomto dokumentu už se týkají nás všech: „Místní církve (farnosti a diecéze) a seskupení církví (biskupské konference, kontinentální církve) jsou vyzvány, aby přispěly k analýze některých aspektů Souhrnné zprávy, které jsou zásadní pro téma synody, počínaje hlavní otázkou: JAK být synodní církví v poslání?“ Konkrétně to znamená hledat takové způsoby komunikace a takové organizační struktury, které by umožnily každému členu církve aktivně se podílet na jejím misijním poslání, včetně účasti na rozhodování.
Přitom však „není třeba začínat od nuly nebo opakovat proces naslouchání a konzultace, který charakterizoval první fázi“. Teď se mají zapojit zejména lidé, kteří už mají zkušenost služby v církvi, proto vnímají její přednosti i limity a mohou svými návrhy přispět ke zlepšení: kněží a jáhni, další pastorační pracovníci, řeholníci a řeholnice, vedoucí laických sdružení a hnutí, odpovědní pracovníci v institucích spojených s církví (školy, nemocnice, hospice, střediska mládeže, charity apod.), teologové, církevní právníci a další.
Mnoho křesťanů má dojem, že to všechno jsou jen krásná slova a že u těch slov taky všechno skončí, jak už jsme to nejednou zažili. Když se ale pozorně rozhlédneme, tak zjistíme, že leccos podnětného už se děje. Chtěl bych zmínit tři příklady dobré praxe z našeho domácího prostředí.
- V brněnské diecézi se z iniciativy biskupa Konzbula rozvíjí aktivity na podporu farních pastoračních rad. Cílem je vytvořit v nich prostor pro zdravou komunikaci a sdílení mezi lidmi navzájem i mezi laiky a kněžími. Tedy přesně to, co je také cílem Synody. Diecéze vytváří nová pracovní místa pro pastorační asistenty a nabízí finanční dotace na nové evangelizační projekty.
- Plzeňský biskup Tomáš Holub zahájil 7. ledna diecézní synodu, která „navazuje na výstupy z diecézní fáze světové Synody o synodalitě a nechává se inspirovat i jejími výstupy na úrovni celosvětové“.
- Ani salesiánská rodina nezůstává pozadu. Letošní formační plán Sdružení salesiánů spolupracovníků (ASC) obsahuje témata, která rezonují v synodním procesu, jako postavení žen a role laiků v církvi, autorita církevní nauky, ekumena a mezináboženský dialog, evangelizace, synodalita a modlitba apod. Způsob, jak jsou témata zpracována, přitom nenabízí hotová řešení, ale zve k hledání, naslouchání, duchovní konverzaci, otvírání se Božímu Duchu a větší osobní odpovědnosti.
K realizaci synodního procesu jsou vyzváni především biskupové. Jak je ale vidět z těchto příkladů, může se do něj aktivně zapojit každý, komu leží na srdci budoucnost naší církve.
Michael Martinek, SDB
