Hlavní představený: Jako balzám i jako oheň

By 19. 4. 2020 Novinky, Top
„Milost, která přichází od Pána, které se odevzdávám, vaše pomoc, pomoc všech salesiánů na nejrůznějších místech světa a láska, kterou máme všichni k našim mladým, zejména k těm nejchudším, mi dávají potřebný klid a odvahu.“

Drahá Salesiánská rodino a přátelé,

na začátku svého nového šestiletí se s vámi chci podělit o to, co cítí mé srdce. Především děkuji Bohu, v jehož milujících rukou se všichni nacházíme, pohybujeme se a jsme. Bůh nás vedl až do této chvíle. Ano, které jsem znovu vyslovil, pramení z důvěry v Boha a ve vás všechny, kteří vytváříte velkou duši a velké srdce této naší milované rodiny.

Prožívám silné emoce.

Ještě se cítím přemožen skutečností, že jsem nástupcem Dona Boska, „otcem a středem jednoty Salesiánské rodiny“. A znova zůstávám beze slov, když v duchovním testamentu Dona Boska čtu, co nám o tom zanechal napsané náš otec:

„Než odejdu na věčnost, musím vůči vám splnit několik povinností a tím uspokojit živou touhu mého srdce. Zanechávám vás zde na zemi, ale jen na krátkou dobu. Váš hlavní představený zemřel, ale místo něj bude zvolen jiný, který se bude starat o vás a o vaši věčnou spásu. Naslouchejte mu, poslechněte ho a modlete se za něj, jak jste to dělali mně.“

Slova našeho milovaného otce Dona Boska rezonují v mé mysli a srdci jako balzám a zároveň jako oheň. Jeho postava je tak velká, že se nutně cítím malý a nehodný. Pouze milost, která přichází od Pána, které se odevzdávám, vaše pomoc, pomoc všech salesiánů na nejrůznějších místech světa a láska, kterou máme všichni k našim mladým, zejména k těm nejchudším, mi dávají potřebný klid a odvahu.

Mnozí spolubratři se mě ptali, jak se cítím. Moje odpověď byla vždy taková: velmi klidně a velmi svobodně. Právě toto jsem prožíval po celou dobu, během kapituly a během rozlišování. Právě toto jsem cítil před volbami a po nich: klid a svobodu, protože jsem nevyhledával ani nevyhledávám tuto službu. Byl jsem duchovně připraven pokračovat, protože cítím, že těch předchozích šest let, které jsme přežili, bylo lety milosti; samozřejmě ne bez obtíží, ale nevytrhli mi ani nevzali naději a touhu po osobní věrnosti Kongregaci. Byl jsem však také připraven ukončit svou službu, pokud by to bylo mínění shromáždění ve jménu Páně.

Právě s tímto klidem a svobodou si vštěpuji to, co bylo řečeno vzhledem k očekávání ohledně hlavního představeného – budu se snažit, nakolik to bude možné, být skutečným Božím mužem se silnou charismatickou a pastorační identitou, prozíravým, schopným pohledu víry a naděje při čtení reality. Je mou hlubokou touhou zůstat, nakolik to bude možné, mužem, který je schopen být otcem, projevovat bratrskou náklonnost, doprovázet a být blízký spolubratřím.

Myslím, že hodně energie vynaložím na to, abych byl člověkem schopným budovat jednotu, zapojovat a doprovázet, vytvářet společnou vizi, dávat dohromady rozdíly, budovat kolem sebe společenství, pracovat v týmu a delegovat.

Nakonec obracím pohled na mladé lidí. Oni jsou pro nás „svátostí“ našeho setkání s Bohem. Představují „hořící keř“, ke kterému se přibližujeme v Božím jménu. Jsou posvátným místem, které nám Bůh svěřil v Donu Boskovi pro naše posvěcení a posvěcení všeho.

Přítomnost mladých lidí na generální kapitule zanechala v našich srdcích mnoho emocí díky síle jejich mladistvých slov.

Mladí lidé nás požádali, abychom byli s nimi, abychom je neopustili a neponechali jejich osudu. Požádali nás, abychom je měli rádi, milovali je, protože oni nás chtějí a milují. Požádali nás, abychom je doprovázeli na cestě života. A rovněž abychom byli muži, kteří jsou schopni říkat jim o lásce, kterou k nim má Bůh. Nežádali od nás budovy nebo více zdí ani manažerské programy či činnosti.

Ve svém vzkazu 28. generální kapitule řekl papež František, že mladí lidé byli spoluzakladateli s Donem Boskem. „Právě proto oni a zvuk jejich hlasů,“ píše papež, „jsou a musí být naší nejlepší hudbou. Jsme tedy povoláni proniknout do života mnoha opuštěných, ohrožených, chudých a vyřazených mladých lidí, kteří očekávají pohled naděje, kteří očekávají takového salesiána, který bude bratrem, někdy otcem a vždy přítelem.“

Nemůžeme být jinak, než věrní, pokud si udržíme na zřeteli děti, dospívající, mladé lidi a jejich rodiny. Očekává se od nás dvojitá věrnost: věrnost mladým a poslušnost vůči Duchu svatému.

Bylo pro nás důležité udržet 28. generální kapitulu na Valdocco. Sám Svatý otec hovoří o tom, co nazval „volba/možnost Valdocco“ a co přeměňuji na sny, které jsou již realitou, ale musí jí být ještě více, protože sním jako Don Bosco, že salesián 21. století je mužem plným naděje, vášnivé lásky k Ježíši Kristu. Sním o Salesiánské rodině s duchem Valdocco, jak ji vybudoval Don Bosco, aby byla žitím pro děti a mladé a s nimi, skutečně je milovat ve jménu Páně.

Sním o Salesiánské rodině, v níž ti nejchudší a nejvíce opuštění, vyřazení, vyloučení, ti, kteří zažili jakékoli zneužívání a násilí, jsou prioritou, jak to dělal Don Bosco.

Pokud je to tak, Matka Pomocnice bude v této Kongregaci a v této Salesiánské rodině nadále dělat všechno.

A všem vám s láskou opakuji slova papeže Františka: Sněte a sněte ve velkém. Sněte a pomozte snít ostatním.

Hlavní představený don Ángel Fernandez Artime

Salesiánská informační agentura ANS