Při slavnostním galavečeru udělil hejtman Plzeňského kraje čestnou plaketu za odvážné občanské postoje Dagmar Větrovské. Moc jí gratulujeme a děkujeme za její nasazení pro mladé a dílo Dona Boska.
Dáša organizovala a vedla tajné salesiánské Chaloupky (pobytové akce) pro dívky v době totality. Po revoluci pokračovala v práci pro mladé a organizovala tábory v rámci diecéze. Stála také u zrodu salesiánského střediska mládeže v Plzni-Lobzích.
„Dagmar Větrovská se narodila v Mariánských Lázních do křesťanské rodiny. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968 zažila jako žákyně šesté třídy základní školy razantní změnu v chování pedagogů, kteří ovlivněni politickou situací, změnili své názory i hodnoty. Po absolvování gymnázia a studiu v Brně pracovala v oční optice v Plzni. Ve třetím ročníku gymnázia dostala nabídku od místního kněze jet na vánoční setkání chlapců z křesťanských rodin, kde pomáhala vařit. Podobných akcí se pak zúčastnila vícekrát. Tím začala poznávat salesiánskou výchovu mládeže směřující k překonávání nástrah dospívání a snahu o to, aby dospěli v dobré křesťany a zodpovědné charakterní lidi.
V duchu této myšlenky se podílela na přípravách podobných akcí i pro děvčata. Prázdninové pobyty se konaly na různých chalupách, které pro tyto účely půjčovali dobří lidé. Z tohoto důvodu se začalo pobytům říkat „chaloupky“. Ve skromných podmínkách se sešlo 12-14 děvčat. Zkušené vedoucí se hned od začátku pobytu snažily vytvářet přátelské rodinné prostředí. Každý den obsahoval krátký duchovní program, tzv. témátko. Program pobytů vycházel z pedagogiky Jana Boska, která je postavena na vzájemné důvěře a utváření pevnějších přátelských vztahů.
První dívčí chaloupka se konala v roce 1977, postupně jich začalo přibývat více. V roce 1980 pověřil tehdejší představený Salesiánů Dagmar Větrovskou vedením a organizováním dívčích chaloupek. Po revoluci navázala na svou činnost v rámci diecéze a organizovala větší tábory na území celého kraje a také byla u počátků salesiánského střediska v Plzni Lobzích.
V roce 1993 se přestěhovala do Sušice, kde se postupně zapojila do aktivit zdejší farnosti. Od roku 2008 se stala předsedkyní místní pobočky České křesťanské akademie, kterou vedla téměř 10 let. V současné době se věnuje biblickým tancům, osvětě ohledně šetrnějšího zacházení s přírodou a omezení přebujelého konzumu. Zároveň se začala více zapojovat do projevů nesouhlasu vůči negativním jevům v politické situaci.“
Fotografie a text jsou převzaty ze stránek Plzeňského kraje