Dost často se setkávám s otázkou, jaké místo mají salesiáni spolupracovníci v salesiánských dílech. Rozhodně se nechci pouštět do procesu hledání komplexní odpovědi, to mi ani nepřísluší, ale rád bych sdílel konkrétní aktivitu, která mi přišla velmi smysluplná a která mi alespoň částečně na tuto otázku odpověděla.
Kolem salesiánského díla v Brně-Žabovřeskách existuje skupina salesiánů spolupracovníků už několik let a mnozí z nich jsou aktivně zapojeni do farnosti a střediska mládeže buď jako dobrovolníci nebo zaměstnanci. Jednou za rok však (hlavně oni) pořádají Pouť na Křemešník, na kterou zvou nejen ostatní ASC (salesiány spolupracovníky), ale především lidi z celého díla, aby mohli navštívit místo spojené s Donem Boskem (v tamním barokním kostele je první socha světce u nás). Hlavním smyslem pouti však je umožnit těmto lidem vzájemně se potkat a seznámit, protože takových příležitostí není mnoho a před kostelem po mši nebo na farním kafi se to dělá blbě. Pouť je tradičně v říjnu, já mám obvykle svatby, ale letos to konečně vyšlo a poprvé jsem na pouť jel.
Nechci zde rozepisovat chronologický popis událostí toho dne, rád bych však vyzdvihl pár věcí, které mi přišly skvělé a velmi hezky zpřítomňovaly salesiánskou spiritualitu do dnešní doby.
- Hlavní skupina jela společným autobusem – i když je to složitější na organizaci, lidé jsou v buse k sobě blíž a něco spolu zažijí.
- Růženec v autobuse – ne, nebyl to klasický uspávací, jak jej znám z dětství, ale skvěle animovaný, aktivní (lidé při něm před každým desátkem psali úmysl do skládačky, která se pak využila při mši) a po něm byl ještě kvíz o ceny 😊.
- Společná cesta na Křemešník (vhodná i pro děti a kočárky), při které byly 4 zastavení (krásně graficky zpracované), na kterých se představily 4 osoby z již zemřelých salesiánů a FMA (Toník Nevola, Cyrilek Juroška, Josef Daněk a Věra Vorlová) a vždy byla připravena disciplína, která volně navazovala na nějakou událost z jejich života a do které se mohli zapojit dospělí i děti společně.
- Mše svatá na Křemešníku – velmi otevřená projevům dětí, rodinná, a i když byla v silně zbarokizovaném prostředí, zde bylo společenství silnější než prostředí.
- Táborák s připraveným občerstvením – děti si společně hrály, dospělí povídali, spolu jedli a pili a bylo dost času na rozhovory s těmi, se kterými to obvykle nejde kvůli času či nepronikajícím okruhům zájmů.
Jasně, že by někdo mohl říct, že to jsou přece obyčejné věci a já říkám, že nejsou. Žitá radostná víra, lidská pospolitost, radostnost a přirozené propojování generací není v církvi a společnosti něco úplně běžného. Vím, že je to náročné zorganizovat, natisknout, domluvit, nabalit a nakoupit, vím, že by lidé dokázali využít sobotu pro svoje věci (zahrádka, rodina apod.), ale tahle sobota byla od rána do večera prožitá společně, nenuceně a zároveň v ní bylo silné poselství o tom, že salesiánská rodina nejsou jen salesiáni (SDB) a je otevřená a spjatá s dnešní dobou.
Díky organizátorům i těm, kteří (často poprvé) rozšířili svou komfortní zónu, do toho autobusu nastoupili a jeli. Poté, co z něj totiž vystoupili, byli si s lidmi (a s Bohem) o kus blíž.
Libor Všetula
