Na přelomu ledna a února podnikli zástupci salesiánské misijní organizace SADBA cestu do Indie. Jedním z cílů cesty byla návštěva třech dobrovolnic v místech jejich působení.
Janča: „Na pár dní k nám přijela návštěva. A tak jsem tu nebyla ten jediný „divný exot s bílou kůží“, jupí! Moc mě potěšilo, že naši úžasní koordinátoři, Peťa s Jardou, zavítali do našeho střediska v Davangere. A to zrovna v den oslav Dona Boska. A u nás v centru se slavilo ve velkém!“
Obchodování s dětmi ulice
Mezi salesiánskými centry, které jsme společně navštívili, mě nejvíc zaujalo Bosco Bangalore. Sociální pracovníci z centra chodí každý den na nádraží, kde sbírají kluky z ulice. Ti ještě ani nedokončili základku. Přijeli do velkého města s vidinou nějakého výdělku.
Takových dětí se do centra dostane každý den zhruba deset. Asi 80% dětí se podaří dostat zpět domů k rodinám. Ale když je na nádraží nikdo neodchytne? No… obchod s dětmi a levnou pracovní silou tu celkem kvete, často i v sexuálním odvětví. A tak se všemožní lidé se snaží děti odchytit dříve, než je najdou sociální pracovníci. Z těch příběhů mě zamrazilo, dost mi připomněly začátek románu Oliver Twist. Jakou má takové dítě ve velkém městě budoucnost?
Vděčnost za dobré dílo
Cítím obrovskou vděčnost za to, co pro ty chudé děti místní Salesiáni dělají. Že vůbec tyto projekty existují, a také za to, že můžu být na chviličku toho všeho součástí. Vnímám tuto možnost jako obrovský dar. Nicméně zároveň s tím je to i velká zodpovědnost, abych tu pro ty děti opravdu byla tím způsobem, jak je to zrovna potřeba. Přece jenom kluci jsou kluci. A tak jsem ráda, že můžu každý den svěřit do modlitby a alespoň na chvíli tak nasměrovat své kroky tím správným směrem.
dobrovolnice Jana (ed. Sadba)
Kačka: Radostné setkání
Brzy ráno jsem dostala zprávu: „Už jsme vyrazili, zhruba za tři hodiny budeme v Hospetu.“. Plná nadšení jsem očekávala návštěvu z Česka. Ale jen máloco zde jde podle plánu. Takže jsem nakonec čekala trochu déle, protože posádka měla na cestě problémy s autem.
Hurá! Dočkala jsem se! Peťa, otec Jarda, oba z naší vysílají organizace Sadba, a taky dobrovolnice Janča, stáli přede dveřmi. Bylo moc hezké všechny po dlouhé době vidět, a ještě k tomu v Indii. Nebylo času nazbyt, protože jsme mohli strávit společně jen jeden den.
Obhlídka centra a návštěva Hampi
Nejprve jsem je pozvala na výborný černý čaj s domácím mlékem a ovocnou svačinku. Kdo neochutnal, neuvěří. Když se mě někdo po návratu zeptá, jaké jídlo mi z Indie chybí nejvíc, tak jasná odpověď bude ovoce! Po malém občerstvení jsme se vydali na obhlídku našeho Don Bosko areálu. Představila jsem všechny části působení od dílen až po budovu školy. Zastavili jsme se i v několika třídách, kde zrovna probíhala výuka. Děti byly z této nečekané návštěvy nadšené, protože vidět více cizinců pohromadě se jim často nestává.
Po seznámení se s aktivitami a areálem jsme den oslavili českou mší svatou v kapli. Otec Arun nás po obědě vzal na prohlídku Hampi, historického hinduistického komplexu, které patří k světovému dědictví UNESCO. Dnes je zde k vidění spousta starých hinduistických chrámů, zbytky královských budov a také části hradeb. Mohli jsme zde strávit pouze pár hodin, ale i tak to stálo za to.
Tento krásný den jsme zakončili společnou večeří s otci a bratry z komunity. Jídlo bylo moc dobré, řeč nestála a všichni jsme se společně hodně nasmáli.
dobrovolnice Kateřina (ed. Sadba)
Lucka: Všechny cesty vedou do Nongpohu
Město Nongpoh, kde již pátým měsícem působím jako salesiánská misijní dobrovolnice, leží na půl cesty mezi Shillongem, hlavním městem severoindického státu Meghalaya, a mezinárodním letištěm Guwahati ve státě Asám. Často se tady někdo ze salesiánské rodiny zastaví aspoň na čaj, popřípadě i na přespání, protože je to po cestě. Přijeli sem za mnou ze Sadby i otec Jaroslav a Petra, při svém putování Indii. Měla jsem tu čest prožít s nimi společně pár dní v naší komunitě.
Návštěvy v rodinách
Náš otec rektor nás zavezl i do farnosti v nedaleké vesnici Umden, kde dříve působil. Navštívili jsme také několik rodin – příbuzných místního otce Donbora, který býval misionářem v Bulharsku. Po celou dobu nám dělal ochotně řidiče i skvělého průvodce. Ochutnali jsme khasi (jeden z místních kmenů) speciality, společně jsme se v jejich domech modlili a zpívali písně v jazyce khasi, v češtině, a dokonce i bulharštině.
V provinciálním domě v Shillongu jsme přespali dvě noci. Prohlédli jsme si muzeum Dona Boska, chloubu místních salesiánů. A nesmím zapomenout na neuvěřitelně krásný výlet, zhruba 3,5 km dlouhý Mawryngkhang Bamboo trek.
Jejich návštěva přinesla nejen do těch rodin, ale i do naší komunity hodně radosti, pokoje a lásky.
Díky Bohu
dobrovolnice Lucie (ed. Sadba)
