Salesiánský magazín 2/2024 FMA
Kdosi moudrý řekl: „Sebrat člověku touhu je jako vzít ptáku křídlo, místo aby vzlétl, krouží nemotorně kolem sebe.“ Sen je jen jiné jméno pro touhu a my letos slavíme 200 let od snu Dona Boska, který se uskutečnil. Snu, který mu umožnil vzlétnout k nebeským výšinám, aniž by ztratil kontakt se zemí. Využily jsme této příležitosti a zeptaly se několika žáků a studentek, se kterými pracujeme ve školách a v domově mládeže, jaké jsou jejich sny.
O čem sní naši mladí?
Procestovat svět, seznámit se s dalšími lidmi a pomoct něco vybudovat, aby po mně zůstal nějaký odkaz. (Veronika, 14 let)
Můj aktuální sen je, aby se mi dal trochu dohromady život – psychicky a fyzicky; až udělám střední a třeba i vysokou školu, chtěla bych mít rodinu a někoho, kdo mě bude mít vůbec rád… Až budu mít peníze, chtěla bych i pomáhat chudším, třeba v Praze bezdomovcům dávat jídlo. (Terezie, 15 let)
Můj životní sen je stát se strojvedoucím, jezdit do jiných zemí a projet všechna města se 120 tunami v zádech a podívat se i do USA. (Tomáš, 15 let)
Chtěla bych studovat medicínu, abych mohla pomáhat lidem. Chtěla bych potkat velkou životní lásku. Také bych chtěla mít koně – přinášejí mi klid do duše. Klid v duši je důležitý, protože potom se ten klid předává dál. Kdyby každý měl klid v duši, myslím, že by nebyly války. (Elen, 15 let)
Přál bych si, abych nikdy nevzal do ruky cigaretu ani drogy. (Mikuláš, 15 let)
Chtěla bych být doktorkou nebo psycholožkou, abych mohla pomáhat lidem jak po stránce fyzické, tak psychické v jakýchkoliv těžkých situacích. Sama jsem zažila obě dvě a vím, jak strašně těžké to může být. Mým dalším snem je založit rodinu. Ale ne ledasjakou. Chtěla bych si třeba adoptovat dítě a dát mu lásku, aby nemuselo vzpomínat na zlé časy. Chtěla bych se při výchově poučit z chyb mých rodičů, aby to dítě nemuselo trpět bolestí a smutkem. Také bych chtěla cestovat a poznávat krásy naší planety. Poslední věcí, které bych v životě chtěla docílit, je být nějak užitečná v boji proti válkám, ubližování nevinným lidem a dělat něco pro ochranu naší krásné planety. (Martina, 15 let)
Už od dětství bylo mým velkým snem stát se zubařkou. Tento sen se mi pomalu plní, za což jsem velmi vděčná. Mým dalším přáním je cestovat, poznávat nové lidi a kulturu, věnovat se svým zálibám, zejména turistice, a také trávit čas s rodinou a přáteli. Obzvlášť pro ně chci být člověkem, kterému můžou důvěřovat a na koho se mohou spolehnout. (Štěpánka, 19 let)
Mým snem je usadit se někde v horách poté, co procestuji kus světa. Chtěla bych, aby to bylo místo, kde by bylo spousta zvířat, jídla, práce a smíchu. Přála bych si, aby měl u mě každý dveře otevřené a aby ke mně každý chodil rád. Také bych chtěla vychovat několik dětí a jít jim dobrým příkladem. (Violena, 19 let)
Moc bych si přála být dobrou učitelkou. Nadchnout děti, udělat jim školu zajímavější, umět je pochopit. Mým druhým snem je jít pouť do Santiaga de Compostely. (Alžběta, 19 let)
Ve svém životě bych si přála stát se dobrou lékařkou a zároveň dobrou maminkou. Mým snem je ovlivňovat k dobrému lidi ve svém okolí, vést správně děti k víře a vychovat je tak, aby i ony dokázaly proměňovat své spolužáky a kamarády svým správným příkladem a šířila se tak víra. (Lucie, 24 let)
Mým přáním je fyzicky, duševně i duchovně pomáhat lidem. Chtěla bych být dobrá lékařka, která bude mít blízko ke svým pacientům. Zároveň bych chtěla rozvíjet svou radost ze čtení Bible a dělit se o tuto radost s ostatními. (Tereza, 24 let)
To je těžká otázka, životní sny se s věkem mění, některé už se mi dokonce stihly splnit nebo se právě plní, ale takovým mým životním snem nebo osobním přáním je mít zdravou a milující rodinu, skvělé přátele a být tu vždy pro ně. Poté bych ráda dobře vykonávala svou práci a měla z ní radost. (Marcela, 24 let)
Mým největším životním snem bylo vždy mít velkou rodinu. Hodně dětí, které bychom spolu s manželem vedli k Bohu. Co se týče povolání, tak bych chtěla dělat jakoukoli práci s dětmi (učitelka, vychovatelka). A to už se mi, díky Pánu, napůl splnilo, protože studuji Učitelství pro první stupeň. (Marie, 19 let)
Přála bych si, aby lidé kolem mě byli šťastní. Chtěla bych rozdávat radost a zlepšovat lidem jejich dny. Ať už lidem z mého bližšího okolí, tak i těm, které náhodou potkám. (Michaela, 19 let)
Tak to jsou některé sny našich mladých, které čekají na své uskutečnění. Mají v sobě možnost dát člověku křídla, aby mohl vzlétnout k Bohu i k druhým lidem, podobně jako Don Bosco. A jaké sny máte vy?
Jana Svobodová, FMA a Dana Fučíková, FMA
Foto: Petr Macek, Petr Klang