SM 5/2023 REPORTÁŽ
Do salesiánského střediska v Brně-Žabovřeskách doběhl 18. srpna 2023 v 17:23 poslední tým, a tím se uzavřel štafetový závod Bosco run. Rok za rokem, etapu za etapou, osm let propojovali běžci salesiánská střediska mládeže, až oběhli celou Českou republiku. Vzdali tím hold týmovému duchu a Donu Boskovi.
Bosco run je závod, který nemá obdoby. Jeho hlavním cílem je vytvořit prostor pro setkání všech nadšených lidí a společně podpořit myšlenku Dona Boska. Pěti až desetičlenné týmy mají za úkol zaběhnout předem určenou trasu. Sami si volí strategii, kdy a jak si běžci v týmu budou předávat štafetu. „Na závodu není nepřátelská atmosféra nebo rivalita s cílem za každou cenu vyhrát. Podmínky týmů jsou trošku nespravedlivé, mají různý počet závodníků a nejsou rozdělené do kategorií podle věku nebo pohlaví. Jde nám spíš o fair play a snahu prožít to společně. Kdo doběhl, ten zvítězil,“ vysvětluje Martin Friedl z organizačního týmu.
Tento štafetový závod vznikl z nápadu party kamarádů, která vyrostla v salesiánském prostředí. „Chtěli jsme vyzkoušet, co dokáže parta lidí. Proto jsme to udělali jako štafetu. Při štafetovém závodu toho jeden člověk nezmůže tolik jako tým. Chtěli jsme zažít, že společně dokážeme víc,“ říká Martin. Cílem bylo prostřednictvím běhu propojit salesiánská střediska, a to se jim také podařilo. V roce 2016 vyrazily týmy z Brna na trasu první etapy – 195 km přes Zlín do Fryštáku. V každém roce zaběhli etapu dlouhou kolem 200 km, přitom nejdelší, z Prahy přes Rumburk do Teplic, měla 255 km a týmy byly na trase více jak 24 hodin.
Závodníci běželi za každého počasí, ve dne, v noci a přitom se museli orientovat v místy náročném terénu. „Samozřejmě jsme si sáhli na hranice svých sil, nebylo to vždycky jen příjemné. Ale strašně příjemné je vidět kamarády, jak na mě na trase čekají a podporují mě. Je to vědomí, že když jsme se tak domluvili, ve tři ráno na mě čekají na smluveném místě a vystřídají mě v běhu. Můžu se na ně spolehnout. Tak je to v závodě, ale také v životě. Můžu se na ty lidi spolehnout. To mě velmi těší,“ dělí se o své dojmy Martin.
Po osmi letech a 1660 km proběhli závodníci cílovou páskou v Brně-Žabovřeskách. Rok od roku zájem o účast v závodu rostla. Poslední etapu běželo 7 týmů, tedy téměř 70 lidí. „Myslím, že se nám podařilo během spojit nejen střediska, ale také lidská srdce. Každý z nás si ze závodu něco odnáší do života, nová přátelství a vědomí, že lze v životě něco dokázat. Chce se to jen rozhodnout a vytrvat. Potkali jsme tady spoustu úžasných lidí, kteří hezky žijí myšlenku Dona Boska, na trati si pomáhali, zdravili se, byli veselí… To se mi na Bosco runu nejvíc líbílo,“ dodává Martin. Touto etapou Bosco run skončil, ale v hlavách běžců už se pomalu rodí nápady na nové závody. Tak třeba příště poběží až do Turína.
Jan Kvapil
Zážitky běžců
Intenzivních 30 hodin plných zážitků a legrace s kamarády s podobným nastavením mysli, běh krásnou přírodou, objevování nových koutů naší vlasti, vědomí zodpovědnosti vůči ostatním – moc jim to nezkazit, avšak uvolněně, protože jde nakonec hlavně o zábavu. Můj souboj s navigací, která mne občas mate a chce, abych toho v Třeboni viděl ještě více, trochu toho nočního bloudění v lese po vzoru cestovatelů v divočině, napětí až do konce při souboji o medailovou příčku, pěkná závěrečná party. Bylo toho hodně! Děkuji! – Mirek
Děkuji za vše, co jsem mohla díky Bosco runu prožít! Poslední etapou jsem se rozhodla ukončit i svou běžeckou „kariéru“, protože cítím, že moje energie má směřovat už jiným než běžeckým směrem. Běh naplnil uplynulých 10 let mého života. Přinesl mi neskutečně mnoho přátel, zážitků, emocí, napětí, poznatků, ale i bolesti vystřídané naprostou euforií. Zúčastnila jsem se i velkých komerčních štafetových závodů. Ale Bosco run byl nejvíc. A poslední etapa byla symbolická pro mě v tom, že závod běžel i můj syn s kamarádem. Mladí kluci, kteří se mě teď chodí ptát, kdy se zase poběží Bosco run. Předávám štafetu! – Vladimíra Janáčková
Po osmi ročnících Bosco runu, kterých jsem se zúčastnil, mi bude závod moc chybět, protože pro mě byl plný intenzivních zážitků. Zažil jsem při něm snad všechny druhy počasí ve všech denních dobách od nesnesitelných veder přes deště a mlhy až po ranní mrazíky. Podíval jsem se do všech koutů naší země, kam bych jinak asi vůbec nezavítal. Zažíval jsem radost pokaždé, když jsem při dobíhaní úseku viděl kamarády z družstva, kteří na mě čekají na předávce. Poznal jsem spoustu nových přátel, hlavně z Českých Budějovic a z Vysočiny. Jako jednomu z organizátorů mi vždy dělalo starost, aby nedošlo k nějakému úrazu nebo nehodě na trati a bylo pro mě vždy úlevou vědomí, že všichni závodníci dorazili bez úhony do cíle. Nesmírnou radost jsem měl, když jsme po osmi letech letos Bosco run dokončili (oběhli jsme Českou republiku), protože jsem byl u projektu od počátku a byl jsem tak trochu „nevěřící Tomáš“ v tom, že zvládneme zorganizovat všech osm ročníku a že poběží i další týmy kromě toho našeho :-). Hlavním poselstvím Boco runu pro mě je, že síla týmu je nesmírná a každý jeho člen je důležitý. – Radek Myška
