3/2019 UDÁLOST Salesián Martin Jílek komentuje motto papežské návštěvy v Bulharsku (5. až 6. května 2019).
Pokoj na zemi: „Pokud budeme považovat pokoj za něco samozřejmého, snadno ho ztratíme.“ Byla to už jeho 29. zahraniční cesta Svatého otce. Jeho kroky mířily do hlavního města Sofie a do Rakovského. Média se v první řadě zmiňovala o politické agendě, tedy migraci a chudobě, ale papež přijel do Bulharska především jako pastýř, aby se setkal s prostými lidmi a posílil je ve víře.
„Důležité je, aby katolíci v Bulharsku získali více sebevědomí. Bylo to vlastně velice srdečné setkání plné víry. Myslím, že i pro papeže bylo povzbudivé, když viděl skutečně věřící lidi,“ říká Martin Jílek, který působí ve Staré Zagoře ve středním Bulharsku. Zagora je od Sofie vzdálená 230 kilometrů a všichni bulharští salesiáni se papežovy návštěvy zúčastnili.
Bulhaři se silně ztotožňují s ortodoxní, tedy pravoslavnou církví, za ní následuje co do počtu věřících muslimské vyznání. Katolíci tvoří nepatrnou menšinu. „Přesto byli Bulhaři nadšení,“ vykládá Martin, „podle průzkumů před návštěvou vítalo papežův příjezd a jeho poselství 54 procent obyvatelstva.“
Mnohým zkalil radost postoj pravoslavných, kteří se odmítli účastnit společné modlitby s papežem. Martin si ale myslí, že „to není postoj většiny pravoslavných, protože tito lidé jsou většinou velmi tolerantní“. Je třeba být podle Martina trpěliví, protože ekumenický duch v Bulharsku ještě nezakořenil. „Na osobní úrovni máme velice dobré vztahy s pravoslavnými kněžími. Zhruba dva miliony Bulharů žije mimo vlast a zná katolickou církev na Západě z vlastní zkušenosti. Většinou je to zkušenost dobrá.“
Trochu překvapivé bylo pro mnoho lidí na Západě motto návštěvy Pokoj na zemi, protože Bulharsko není ve světě proslulé jako některé jiné balkánské země násilím a válkou. Martin Jílek to vysvětluje: „Pacem in terris je název encykliky papeže Jana XXIII., který byl v letech 1925–1935 papežským nunciem v Bulharsku. Proto říkáme, že to byl ,bulharský papež‘.“ Motto tedy odkazuje spíš na to, že Buharsko může být z hlediska míru vzorem pro ostatní balkánské země. I dnes jsou v Bulharsku velké minority, jednou z největších jsou Romové. Z procentního hlediska jsou stále silnější. Například 40 procent v bulharských základních školách tvoří Romové a tak je tomu už tři roky. „To je veliké číslo a ohromná výzva. Je třeba hledat pro ně dobrou výuku a výchovu. Nejsou žádná rychlá řešení. Ta mají po ruce jen politici.“
Také romské děti ze Staré Zagory, o které se starají salesiáni, se těšily na papežovu návštěvu a ptaly se, jestli přijede také do Zagory. „Naše Romy ze Zagory jsme do Sofie ještě nebrali, protože na to ještě nebyli připravení, ale jeli s námi naši animátoři. Při mši s papežem pak mohli pomáhat jako dobrovolníci.“ Svatý Otec mladé po mši překvapil, protože k nim zašel, aby s nimi pohovořil pár slov.
Mládež křičela o sto šest, papež jim řekl, že je třeba mít tiché srdce, aby mohli naslouchat Bohu, ale pak je zase povzbudil ke křiku.
Zdeněk Jančařík a Martin Jílek
