2/2023 VZPOMÍNÁME
V neděli 19. února 2023 zemřel v Bulharsku salesián P. Martin Jílek ve věku 47 let. Pán ho k sobě povolal nečekaně, ve spánku. Prosíme o Vaši modlitbu za něj, za jeho rodinu i salesiánskou misii v Bulharsku.
Martin byl jedním ze zakladatelů salesiánského misijního díla v Bulharsku, prožil tam dvě dekády, pokládal základní kámen novostavby salesiánského centra na periferii Staré Zagory, kde žije početná romská komunita. Věnoval se nejchudším dětem a jejich rodinám, vedl skupinky mladých a sloužil ve farnosti.
V neděli 26. února 2023 jsme P. Martina pohřbili v bulharském Kazanlaku, tak jak si to přál. Přišli se s ním rozloučit místní biskupové, zástupci všech řádů v Bulharsku, zástupy lidí… Z Česka přijela rovněž Martinova rodina, se kterou se naposledy viděl krátce před smrtí, když navštívil Česko jako účastník evropské kontinentální synody. Jeho synovci doprovodili obřad zpěvem moravských lidovek. V pátek 3. března jsme se při mši svaté rozloučili s Martinem také v jeho rodných Sebranicích.
Člověk schopný darovat Boží lásku druhým
Salesián P. Martin Jílek se narodil 12. října 1975 v Litomyšli jako nejmladší z pěti dětí. V šesti letech přišel o tatínka. Se salesiány se poprvé a vlastně nevědomky setkal v létě 1983 na chaloupce, kterou pořádal Kája Herbst. V roce 1991 přišli do Sebranic salesiáni, kteří mu pomáhali rozvíjet jeho touhu po kněžství a po práci s mládeží. V roce 1994 vstoupil do aspirantátu. Ve svém srdci ucítil povolání odejít na misie, a proto svou dvouletou praxi jako salesián-student prožil v bulharském Kazanlaku. Věčné sliby složil v roce 2003, o rok později přijal kněžské svěcení a odešel do Bulharska, aby navázal na práci s mládeží, kterou zde započal coby student.
Když jsme se v roce 2008 rozhodli, že otevřeme novou salesiánskou přítomnost ve Staré Zagoře, kde budeme pracovat v romské čtvrti, byl společně s Jirkou Svobodou a Jardou Foglem ochoten začít tuto novou misi. Ve Staré Zagoře byl ustanoven farářem a aktivně se zapojil do vznikající misie v romské čtvrti. V roce 2020 byl jmenován vikářem komunity a loni se stal ředitelem střediska mládeže ve Staré Zagoře. Charakterizovala jej schopnost vytvářet hluboké přátelské vztahy jak s místními farníky, tak i s bulharskou a romskou mládeží. Dokázal si rychle získat srdce lidí, pro které se často stal nejen přítelem, ale i duchovním bratrem. Byl velice citlivý a vnímavý k potřebám druhých. Jeho humor otvíral mnohá srdce, a proto byl vyhledávaným společníkem. Nad nikým nelámal hůl.
Zemřel ve spánku o neděli, kdy jsme v kostelích četli evangelium podle Matouše, které vystihuje jeho život a vydanost službě Kristu: „Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.“ (Mt 25,40) Nedělní dopoledne chtěl strávit ve věznici, kde měl navštívit jednoho mladého muže, s kterým si už mnozí nevěděli rady. Bohužel k této návštěvě již nedošlo, ale místo toho se setkal se svým milovaným Otcem. Jedna z jeho oblíbených myšlenek byla: „Myslím si, že největší dar, který jsme dostali od Boha, je schopnost darovat Boží lásku druhým.“
Martine, děkuji Ti za společné roky v komunitě, kdy jsi byl pro mne velikým příkladem svým nasazením, vnímavostí k potřebám spolubratří a všech lidí. Díky za Tvůj opravdový vztah k Bohu, za Tvoji touhu vést druhé k němu. Tvůj život lze shrnout slovy zdejšího pravoslavného kněze P. Živka, která vyslovil při kondolenci: „Překrásný člověk.“
Petr Cvrkal, SDB
Kondolence
Na Martinovi jsem mimo jiné obdivovala, jak dokázal zaujmout děti pro povídání o Bohu a víře. Ať to byla skupinka mládežníků v Kalitinovu nebo děti ze Zagory, poskytl jim prostor pro hru, tanec, zpívání a pak v jedné chvíli jemně „zavelel“ a všechny ty krásné divoké bytosti ztichly a poslouchaly jeho kázání a ani nedutaly. Díky, Martine, a díky Bohu, že se naše cesty na chvíli zkřížily. – Katka C.
Děkuju Bohu, že mi Martina poslal do cesty. – Páťa
Před deseti dny jsme se setkali na evropské synodě v Praze. Martin se jí účastnil aktivně, zastupoval bulharskou biskupskou konferenci. Měl trefné nápady, říkal jsem si, že může přispět k obnově církve. O to víc mě to teď bolí… – Michael Martinek
Otče, děkujeme ti za vše, co jsi nás naučil! Upřímnou soustrast! – Andrey Mihov
Je mi to velmi líto, upřímnou soustrast. Úžasný bratr a spolupracovník. Bude nám chybět pro Boží dílo ve Staré Zagoře. Nechť je nad ním Království nebeské! – Lyubo Petkov
Tomu nemůžu uvěřit… Běhali jsme spolu kdysi po hřišti, před časem jsme se potkali v Kazanlaku a měla jsem takovou radost z díla, které jsi spoluvytvářel, z domova, který jsi v Bulharsku našel. Je mi to moc líto, budeš nám všem chybět! – Martina Mončeková
Cítím se velmi, velmi, velmi smutná. Pořád tomu nemůžu uvěřit. Úžasný kněz, dobrý člověk, můj zpovědník a přítel… Ať ti Bůh dá ráj, věčný odpočinek a pokoj tvé duši… Díky, že tě znám, budeš nám chybět… – Мария Димитрова
Vzpomínám s láskou a vděčností. Martinova velkorysost a milosrdenství, kterou jsem sama okusila, zůstane dál se mnou. Snad se spolu v ráji jednou sejdeme. Čest jeho památce a upřímnou soustrast rodině. – Emílie Novotná
Já jsem ho učil v Českých Budějovicích. Bože můj, takový nevšedně upřímný chlap. Pán s tebou, Martine! – Jaroslav E. Sýkora
Děkuji mnohokrát, Martine, za ty roky, které jsme spolu strávili. Za přátelství a spolupráci. Za všechno, co jsi pro mě udělal. Díky. Jsem rád, že máme v nebi dalšího pomocníka. – Jaroslav Fogl
Neuvěřitelně dobrým mužem byl otec Marty! Budeš nám moc chybět! Odpočívej v pokoji! – Tinka a Stayko a Ivan Zlatevi
Znal jsem málo tak ryzích, upřímných a srdečných lidí, jako byl Martin. A také patří mezi ty lidi, o kterých mám jistotu, že jsou v nebi. Moje pocity jsou rozpolcené. Jsem smutný z toho, že jsem ztratil milého spolubratra, ale současně se raduji z toho, že „dozrál pro nebe“. Zatím jsem takový pocit zažil jen u 2–3 lidí. – Michal Kaplánek
Dar! Skutečný misionář! Jeho úsměv nám nezmizí ze vzpomínek! Upřímnou soustrast celé vaší komunitě a jeho rodině! – Juli Krivoshiev
Odpočívej v pokoji, otče! Budeš nám moc chybět – ty, tvůj úsměv a tvoje rady! – Маринела Чавдарова Антонова
