Most mezi kněžími a laiky

By 12. 11. 2019 Magazín

5/2019 ASC

V minulém čísle Salesiánského magazínu jsme vám představili dva naše nové jáhny. Ale mezi salesiány spolupracovníky je trvalých jáhnů více.

Josef Fiřt (JoFi)

Já i moje žena Eva jsme se narodili v Písku, ale od ukončení školy žijeme v Praze. Já jsem vystudoval ČVUT, Eva práva. Máme tři syny, všichni jsou ženatí a mají rodiny.

Pepa Hes (PeHe)

Celý život mám jednu ženu, k tomu čtyři děti a zatím tři vnoučata. Bydlíme v Českých Budějovicích. Původně jsem matematik a programátor, pak sekretář biskupa, učitel na základce či ředitel důchoďáku nebo Charity.

Roman Farion (RoFa)

Mám jednu manželku, čtyři děti, působím ve farnosti Vlašim, případně celém vlašimském vikariátu.

Pepa Bernard (PeBe)

Se svou ženou bydlíme v Praze na Zahradním Městě, máme čtyři děti a dvacet vnoučat. V zaměstnání podporuji celý život České dráhy v oblasti informatiky, telekomunikací a informační bezpečnosti. Působím v hostivařské farnosti.

Každého si Pán povolává jinak

JoFi

Krátce po svatbě v červnu 1975 mi salesián Benno Beneš nabídl, zda bych se nechtěl připojit ke skupince mužů, kteří začínají studovat teologii. Studium bylo tajné, zato přednášející byli opravdu kapacity. Na můj dotaz, proč mám teologii studovat já, mi Benno odpověděl, že je potřeba věnovat se studentům, kteří přijdou do Prahy a mají kromě svého studia zájem prohloubit své náboženské znalosti. Po poradě se svou ženou jsem souhlasil a tak začalo studium, které skončilo po více než deseti letech. Mezitím jsem začal aktivní činnost se studenty. Ta trvala cca 15 let a skončila až po r. 1990, kdy tuto funkci převzal JABOK, kde jsem také ze začátku učil. Dle zásady „co může být vykonáváno řádně, nemá být vykonáváno mimořádně“, mi ještě v průběhu mého teologického studia bylo nabídnuto jáhenské svěcení. Po poradě s Evou, jsem souhlasil a tak jsem v Berlíně 8. června 1985 přijal jáhenské svěcení. Vysvětil mě kardinál Joachim Meisner ve své kapli. Nemusím snad uvádět, jakému nebezpečí se tím vydával.

PeHe

Moje jáhenství vyplynulo tak nějak samospádem. Shodou „náhod“ jsem se ocitl na místě sekretáře biskupa Lišky. Protože do té doby byl sekretářem biskupa vždy kněz, hodilo se, abych byl „alespoň“ jáhen. A tak jsem dostal dispens od věku (bylo mi 34, minimální věk je 35 let) i od vzdělání (své totalitní studium jsem si teprve doplňoval úřední formou na Teologické fakultě) a byl jsem vysvěcen.

PeHu

Jáhenství jsem si nevybral, k tomu si mě Pán dovedl. Má cesta vedla přes objev jakýchsi pedagogických vloh právě na vojně, kde jsem učil techniku v kurzu řidičů OT-64, přes absolvování katechetického kurzu v Olomouci těsně po „sametu“ a pak přes následné vyučování náboženství, ještě při zaměstnání, na několika školách v Olomouci i v okolních vesnicích. O vlastním jáhenství jsem ovšem tehdy ještě vůbec neuvažoval, ba naopak, vzpomínám si živě na jeden rozhovor s přítelem ze spolča, kdy jsme si unisono notovali, jaká je to „blbost“. Až olomoucký salesián P. Pavel Strejček mě „donutil“ začít studovat teologickou fakultu. On už za tím to jáhenství viděl, já jsem se nechal přesvědčit jen proto, abych si rozšířil kvalifikaci a mohl náboženství učit na plný úvazek. I když mně osobně docela stačil již zmíněný katechetický kurz a část malé teologie s Josefem Zvěřinou a Otto Mádrem. Spíše ze zvědavosti jsem začal navštěvovat večerní setkání studentů teologie. Ať to zkrátím, „dostal“ mne, tehdy spirituál kněžského semináře v Olomouci, nynější českobudějovický pomocný biskup, Pavel Posád.

RoFa

Inspiroval mě okružní list kardinála Miloslava Vlka, který apeloval na mladé ženaté muže, aby se stali trvalými jáhny pro své farnosti. Cesta byla: 4 roky studia KTF UK Praha, rok přípravy u spirituála semináře, dva roky formace s ostatními kandidáty jáhenství.

PeBe

Už za komunismu jsem o jáhenství uvažoval, ale měli jsme malé děti a nějak to vyšumělo. Po revoluci byl v naší farnosti v Praze Hostivaři svěcen na jáhna Pavel Reumann a myšlenka na jáhenství se vrátila. Oslovil jsem pana biskupa Malého, ale ten řekl, že o celé věci lze uvažovat, až přinesu doklad o studiu teologie. Protože mi byl přes 40 let, tak jsem toto téma znovu odložil. Pak ale byly spolupracovnické sliby v Českých Budějovicích, tam učí salesiáni na teologické fakultě, tak jsem se poptal, co takové dálkové studium obnáší. A za několik dní mi přistála ve schránce přihláška ke studiu. Pět let jsem tedy jezdil každý druhý víkend do Českých Budějovic. A byl to od Pána veliký dar. Při cestě tam a někdy i zpět jsem se stavovat ve Strakonicích, odkud pocházím, a mohl jsem tak být poslední roky často se svým otcem. Tatínek mi umřel prakticky v náručí, když jsem byl zrovna ve Strakonicích. Vysvěcen jsem byl v říjnu 2007.


Služba jáhnů je různorodá

JoFi

Já jsem se věnoval hlavně studentům tak zvané „malé teologie“. Po roce 1990 a po dohodě s provinciálem (já jsem totiž neskládal slib biskupovi, ale provinciálovi salesiánů) jsem zůstal v exponovaném zaměstnání, jáhenskou službu jsem vykonával jen nahodile. Nyní vypomáhám v českobudějovické diecézi bohoslužbou slova, hlavně přes léto. Dále již řadu let vedu různé kurzy u sv. Terezičky v Kobylisích (katechismus s dospělými, kurzy dogmatiky a v současné době sekávání nad texty papeže Františka). Dle potřeby vykonávám i návštěvy u nemocných.

PeHe

Já jsem nikdy na práci s mládeží příliš šikovný nebyl. Rozuměl jsem si spíš s dětmi, co ještě nepobrali moc rozumu, a pak se seniory, kteří už na rozumu tolik nelpěli. Proto jsem se později věnoval sociální práci jako ředitel domova důchodců nebo ředitel Charity. Postupně jsem administroval dvě farnosti, ale nakonec, když jsem měl už větší zdravotní potíže, jsem si vytvořil „farnost virtuální“. Na svém webu www.orlavzletem.cz a na facebooku jsem začal uveřejňovat jemnou náboženskou satiru z pohledu fiktivního dobrosrdečného Huga a jeho prosté, ale moudré Fanči. Později jsem přešel především na každotýdenní mini-kázání na nedělní evangelium (takové spíš mírně drzé, provokativní). Alespoň jeden příklad: „Až se ti bude zdát, že jsi s Ježíšem vystoupal na horu a prožil proměnu v blažené extázi, tak zase klidně slez dolů k lidem a mlč o tom. Pokud nešlo jen o tvé vytoužené náboženské halucinace, tak to na tobě ostatní poznají i bez zbytečných zbožných řečí“. Ostatně si myslím, že Don Bosco by dnes internet také využíval.

PeHu

Před vysvěcením jsem řešil dvě dilemata. První bylo, že Olomouc už je „přejáhnovaná“, a druhé, že nechci být jáhen při zaměstnání. Tak padlo rozhodnutí, být jáhnem na plný úvazek, a to v Prostějově ve farnosti Povýšení sv. Kříže, kterou spravovali salesiáni. Vydržel jsem tam dvacet tři a půl roku. Mojí oblastí působení bylo, kromě vyučování náboženství, především přípravy snoubenců, rodičů dětí na jejich křest, pohřby jaksi samozřejmě, a vůbec veškerá farní agenda a administrativa. Tady musím zmínit salesiána otce Stanislava Paláska, který mě takříkajíc vyučil v oboru. Salesiánští faráři se střídali, já zůstával, oni řešili revize kotlů, hasičáků, podvojné účetnictví a o víkendech se věnovali mládeži, já jsem své připravené křtil a oddával. To, že se přicházející lidé na chodbě často ptali faráře, jehož neznali, zdali je v kanceláři pan farář, bývalo úsměvné pro mě, nevím jak pro něj. Letos ovšem nastala radikální změna. I Prostějov se stal „přejáhnovaným“, já navíc důchodcem, tedy jsem se dohodl na přeložení do několika farností v okolí naší chalupy. Myslel jsem si, že už budu jen tak „ozdobou“ při liturgii nebo že sem tam navštívím nějakého nemocného. Ale člověk míní… Na přání mého současného faráře jsem v září vstoupil do budovy, ze které jsem před čtyřiceti devíti lety jako absolvent ZŠ vyšel, abych tam učil náboženství. A dětí tam bude víc, než jsem kdy měl v Prostějově.

RoFa

Dělám, co je zrovna potřeba – vedení bohoslužby slova, žehnání, křty, oddavky, křesťanské pohřby, příprava snoubenců na manželství, příprava rodičů na křest svých dětí…

PeBe

Mohlo by se říci, že trvalý jáhen je něco jako most mezi kněžími a laiky. Zná dobře běžný život, ví, co jsou nároky zaměstnání a setkává se také víc se životem církve. Já trávím mnoho času na faře, kde dokončujeme rekonstrukci starých farních chlívků na komunitní centrum Farní dvůr. Nejvíc dělám papíry a organizaci grantu, ale už začínáme i s programy. Připravuji také na manželství – to nejraději spolu s Ivanou, nebo na křest dětí nebo dospělých. Připravoval jsem i kolegu v zaměstnání. Na každý pátek jsme si na devátou hodinu zarezervovali zasedačku a měli pravidelnou „poradu“. Podílím se aktivně na akcích farnosti – např. kurzech Alfa, společenství nad Písmem. Modlím se za lidi, se kterými pracuji v práci, v kostele, doma a prosím o požehnání. Vše dělám v nějakém spojení se svou ženou Ivanou.


Co jáhenství dává a co bere

JoFi

Nepociťuji žádné újmy způsobené vykonáváním jáhenské služby. Naopak setkávání s různými lidmi, jejich osudy, jejich statečnost a odvaha, se kterou řeší své problémy, je pro mne příkladem a povzbuzením.

RoFa

Dává hlubokou vnitřní radost ze služby Bohu a bližnímu, zkušenost s radostmi a bolestmi bližních. Bere volný čas na odpočinek a záliby.

PeBe

Jáhenské svěcení mi přineslo mnoho požehnání. Jáhnem nejsem jen v kostele, ale i v zaměstnání, doma, před sousedy. Ten dar požehnání můžu nosit dál k ostatním. Ne vždycky se mi to daří, ale vím, že jsem k tomu od Pána pozván. Prožívám hodně radosti. Mohl bych říct, že mi to bere čas, ale neprožíván to jako ztrátu.


Inspirace Donem Boskem

JoFi

Naprostá vydanost službě, ke které jsem byl povolán, důvěra v pomoc P. Marie, láska a obětavost pro nejchudší a nejpotřebnější. Přesto, že byl Don Bosco cholerik, tak se dokázal zvládat (zvláště pro mne je tohle důležité).

PeHu

Snažit se ty své svěřence nepřetrhnout.

RoFa

Neúnavnost, laskavost, pracovitost.

PeBe

Don Bosco dělal to, co bylo potřeba. Věřil, že Pán má věci v rukou.

Jan Zindulka