Dát se do díla, aby se věci staly

By 5. 12. 2018 Magazín

6/2018 ÚVODNÍK

Milí bratří, milé sestry,

advent je časem obnovené naděje. Jedno z úskalí života je ztráta nebo oslabení naděje, neschopnost snít o zaslíbené budoucnosti při uskutečňování poslání mezi mladými.

Může nás ovládnout podobný stav jako Gedeona. Nepochybně věřil všemu, co se stalo jeho lidu v minulosti, ale to mu nedávalo odvahu pro budoucnost. „Kde jsou všechny podobné činy, o nichž nám vypravovali naši otcové? (…) Ale teď nás Hospodin zavrhl a vydal do rukou Midjánců.“ (Sdc 6, 12–13)

Oslabená ctnost naděje vede k touze zajistit si pro sebe blahobytný zbytek pozemského života, například pohodlný důchod a stáří. Užít si, co se jenom užít dá. Někteří kvůli tomu opustili své ideály či poslání z mládí. Ale copak můžeme náš život měřit mírou sebe sama a mírou časnosti? Copak nepočítáme s odměnou, kterou nám připravil Pán? Jeden z diamantů pláště ze snu Dona Boska měl název ODMĚNA: Pod jeho paprsky bylo napsáno: Těšíš-li se na velikost odměn, nenech se odstrašit množstvím námah! – Kdo se mnou trpí, bude se se mnou radovat. – Chvilkové je, co trpíme na zemi, ale je věčné, co bude těšit mé přátele v nebi.

Don Bosco měl mimořádnou schopnost naděje. To pro něj neznamenalo pasivně čekat, až se věci stanou, ale dát se do díla, aby se věci opravdu staly. Vidíme u něho neobyčejnou schopnost proměňovat obtíže a překážky ve výzvy a motivace pro další cestu. Salesián, jako autentický syn Dona Boska se „nedá odradit nesnázemi…“, je mu cizí naříkat na svou dobu (Stanovy 17). Jako apoštol „zvěstuje mládeži nové nebe a novou zemi“. Zároveň v lidech probouzí aktivitu a radost plynoucí z naděje. (Stanovy 63)

Blahoslavenství naděje je vlastní především Panně Marii. Ona jako Abrahám věřila a měla naději tam, kde už naděje nebylo. (Ř 4,18) Naučila se čekat a doufat s trpělivostí.

***

Madono, Matko těžkých časů, vyprošuj nám u svého Syna, aby se nad námi smiloval a našel nás na cestě našich útěků a netrpělivostí, jako to učinil s emauzskými učedníky. Vyprošuj nám, aby jeho slovo znovu zapálilo naše srdce. (Lk 24,32)

Amen.

P. Petr Vaculík

provinciál SDB