České Vánoce

By 7. 12. 2020 Magazín

6/2020 FEJETON

Je tichá noc. Půlnoc odbila, město šlo spát, v spánku svém dýchá zem, jen sníh a mráz je vůkol. A přece to není obyčejná noc. Pastýři stád si na chvíli zdřímli, ale něco je vzbudilo. Zvláštní hvězda svítí nad Betlémem, a kde se vzali, tu se vzali v tuto půlnoční hodinu andělé a začali zpívat glóóriááá, protože Nebespán naplnil sliby své zajisté. Z Matičky přečisté tu v koutečku nejnižším vykvet z růže kvítek, Ježíšek, slavné Boží pacholátko, Syn Boží a syn člověka, Pán nejvyšší. A tak není divu, že všichni na cestu spěšně se dali a malí i velcí jdou spolu do Betléma.

Jako první na cestu vyrazil vůl, musí přece Ježíška trochu zahřát svým dechem, aby toho na oslíka nebylo moc po tak dlouhé cestě. Navzdory sychravému počasí ptáčkové libým hlasem zpívají a žežulička s křepeličkou se dokonce kvůli tomu vrátily z teplých krajin.

Chasa naša běží ze salaša a shání štědrovničky, jabka, hrušky i troníčky, aby měla pro Ježíška.

A kdo nic nemají? Ti alespoň zazpívají, však už s panem řídícím nacvičují od října. Kuba profoukl dudy, Janek vyleštil píšťalku a Mikeš si koupil nové struny na housličky. Chystá se i Ondráš s bubínkem a Matouš s trubkou. Ti sice v koledě nejsou, ale přece kvůli tomu nezůstanou doma.

Jen Kuba zase brblá, že ta basa je moc těžká. No, nedivme se mu, vždyť ji takto do Betléma nosí již několik staletí! Ale nebojte se, ani letos chybět nebude, pořídil si totiž bytelný vozík. A protože je v něm místa dost, naloží tam i dvě kozičky, pořádnou konev mléka a malého veselého beránka, který by tu cestu sám asi neušel.

Už z dálky vidíme, jak světlem září jeskyně, kde v jeslích dřímá nemluvňátko zavinuté do plenčiček. A slyšíme Marii, jak Ježíškovi zpívá o liliích a fialkách, o slavících a labutích, o harfách a loutnách. Poklekáme k jeslím, odevzdáváme svoje dary a děkujeme, že ač hříšníci, můžeme se tu u svaté rodiny hřát. Je nás tu opravdu hodně, spolu s námi i křesťané, pastuškové, tři králové a vůbec všichni národové.

„Vítej, Božské dítě, rozkošné děťátko, synu Panny čisté, nebeský Králi. Pohlédni na nás a přijmi od nás tyto dary. Sešli nám své požehnání a uděl nám z nebe síly, abychom Ti vždy věrni byli.“

Jenže už je pozdě. „Umlkněte andělové!“ přikazuje Maria, „Ježíšek v jeslích už spinká a já bych si také ráda zdřímla.“ Josef nás laskavě, ale nekompromisně vyprovází před jeskyni: „Moc vám děkujeme, budeme na vás myslet, ale teď už běžte domů. A pokud pro nás chcete ještě něco udělat, tak tu zprávu povězte na cestě každému a tyhle noviny z betlémské krajiny rozneste do všech koutů světa.

A s čím se do Betléma chystáte vy?

Jan Zindulka