Léto vybízí nejen k odpočinku a nabrání sil pro další období, ale je to chvíle zastavení se a setkání. Jedno z takových se uskutečnilo na zahradě salesiánů spolupracovníků Dominika a Páji Oujeských v Kopřivnici.
V létě 2005 se na jeden rok potkaly životy několika mladých mužů a jejich formátorů v salesiánském noviciátě v Popradě. Byl to druhý rok společného noviciátu ČR a SR. Z tohoto ročníku vzešlo hned několik salesiánských povolání – kněžských i spolupracovnických. Někteří založili rodiny, jiní pomáhají v různých profesích, ale spojují nás společné zážitky z noviciátu a vzájemné přátelství.
Zjistit, jak se komu žije, co prožívá, co pro něj Hospodin připravil, bylo jedním z cílů srpnového večerního setkání. Prostřednictvím videohovoru jsme se propojili napříč kontinenty a časovými pásmy, kdy jeden téměř ulehal k spánku, zatímco druhý teprve vstával. V Turíně, Švédsku nebo Kopřivnici bylo 22 hodin, v Londýně bylo o hodinu méně, z daleké salesiánské misie v Jakutsku na Sibiři se připojil s časovým posunem +7 hodin (5 hodin tamního času) novicmistr Palo Michalka a další salesián z ještě vzdálenějšího ruského Vladivostoku s posunem 8 hod. Covidovou hantýrkou můžeme konstatovat účast: 5 prezenčně, 5 distančně, 1 nemocen, 2 omluveni. O vzájemné sdílení a povzbuzení nebylo nouze a jak se říká, „když se chce, všechno jde,“ i napříč časovými pásmy a 12 000 kilometry.
Don Bosco si nás téměř před 20 lety k sobě přitáhl, nechť nás provází a spojuje i v dalších letech.
Ondřej Trojek
Ředitel Salesiánského střediska mládeže České Budějovice
