Mladí ze všech koutů ČR vyráží do Turína.
Celá naše cesta začala oficiálně v Praze. Pro většinu účastníků však začala mnohem dříve.
Třeba Brňáci, Budějovičáci nebo Tepličáci to měli lehce z ruky 
.V úvodním informačním okénku nás přivítal Ondra Trojek
. Řekl nám něco málo o historii a průběhu celé akce a nechybělo ani přátelské uvítání
.
. Řekl nám něco málo o historii a průběhu celé akce a nechybělo ani přátelské uvítání.
Poté jsme se přesunuli se všemi věcmi na zastávku. Tam přišel lehký šok – došlo nám, že jet na Colle don Bosco může znamenat i cestu na kole don Bosko
. Naštěstí v tu chvíli přijel náš žlutý autobus 
.Hned bylo slyšet, jak se všem ulevilo.
.Teď máme před sebou dlouhou noční cestu 
a zítra kolem oběda snad budeme na místě! 
a zítra kolem oběda snad budeme na místě! 
Prozkoumáváme zákoutí rodné vesničky Dona Boska.
Včerejší ráno nám začalo slunečními paprsky, ideální volbou byla snídaně na benzínce s kávou v ruce
. Před obědem jsme dorazili do cíle naší dlouhé cesty, tedy na Colle Don Bosco.Po krátkém rozkoukání a doplnění energie byl prostor k nakouknutí do baziliky sv. Jana Boska a rozhlédnout se po celém jejím okolí. Při vstupu do baziliky nám všem spadla brada úžasem. Už jenom proto, že tahle bazilika má 2 patra
. V šest hodin jsme se ve 2. patře baziliky potkali při mši svaté. Cítili jsme se skoro jako v nebi
. U oltáře nebyli jenom kněží a muži, ale i holky
.
. V šest hodin jsme se ve 2. patře baziliky potkali při mši svaté. Cítili jsme se skoro jako v nebi. U oltáře nebyli jenom kněží a muži, ale i holky.Naše večeře byla v italském stylu
. K ochutnaní byla i polenta. Večerní program byl ve znamení seznamování a trochu i dřepování.
. K ochutnaní byla i polenta. Večerní program byl ve znamení seznamování a trochu i dřepování.
Prošel kolem nás Giussepe Bosco, máme selfie s Donem Calossem a italští cyklisti nám přebrali Dona Cafassa.
Asi takhle nějak vypadalo naše dopoledne. Oběd jsme si připravili na parkovišti před vinárnou
. Nasytili jsme se obloženými chleby, sušenkami a ananasovým džusem 
.
. Nasytili jsme se obloženými chleby, sušenkami a ananasovým džusem .Poté jsme se přesunuli do Chieri, to je město, kde Don Bosco prožil celých 10 let. Studuje tady a zároveň zakládá i „veselou společnost“. Málem skončí u františkánů, ale všechno nakonec dopadá přesně tak, jak má! To bude asi ta Boží prozřetelnost 
.
.Teď míříme na místo, kde umírá Dominik Savio – Mondonio. A pak už začneme vyhlížet večeři 
, jupí.
, jupí.
Tak už jsme zase všichni spolu.
Cesta do Turína byla plná adrenalinu. Jeden kruháč jsme pro jistotu objeli 3x, protože náš autobus nesplňoval délku 7m…vlastně máme 15m, což už je trochu jinde.
Naše první kroky vedly uličkami k turínskému plátnu. Katedrála sv. Jana Křtitele, kde tohle plátno jde navštívit, byla velká .Pokračovali jsme do kostela sv. Františka z Assisi. Tohle místo je pro salesiánskou rodinu hodně důležité, protože tady začíná oratoř Dona Boska. Přesně 8.12.1841 se zde setkává Bartoloměj Garelli s Donem Boskem. 
Místní paní nás pustila do sakristie i na dvorek, kde probíhala první nedělní oratoř.
, protože tady začíná oratoř Dona Boska. Přesně 8.12.1841 se zde setkává Bartoloměj Garelli s Donem Boskem. Místní paní nás pustila do sakristie i na dvorek, kde probíhala první nedělní oratoř.Další zastávka byla v kostele Panny Marie utěšitelky. Z venku i zevnitř na nás opravdu zapůsobil, ale vlastně jsme vděční za ty naše salesiánské kostely
.
.Obídek jsme si už dávali na Valdoku. Čerstvé bagety, sýry a rajčata…to je naše! 
A teď už hurá na prohlídky a do suvenýrů 
Naše 
CASA MADRE
Salesiánští studenti si nás vzali do parády. Po skupinkách jsme se mohli podívat do Pinardiho kaple, kostela sv. Františka Saleského, baziliky Panny Marie i do muzea Dona Boska. Jednoduše si to můžete představit jako takové „salesiánské nebe“ 
.Viděli jsme místo, které Panna Maria ukázala Donu Boskovi, aby tam postavil baziliku (je tam křížek na zemi). U hrobu Dona Boska jsme se pomodlili a když se člověk podíval vzhůru, dívalo se na něj celé nebe 
.
.
Valdoko má prostě své kouzlo. V obchůdku se suvenýry byste sehnali snad všechno. Svítící Don Bosvo? Není problém. Klíčenka s turínským plátnem? Není problém. Nebo spíš sochu bl. Carla Acutise? Máme 
. Jenom teda aperol nějak neumí
. Tak třeba to do zítřka natrénují. My vyrážíme na Colle Don Bosco.
Neděle ve znamení loučení 
Náš poslední den v Itálii a Turíně byl ve znamení gastronomie
, procházek
, památek
a muzeí
. Každý z nás si našel něco, kam ho srdce táhlo.
, procházek, památek a muzeí. Každý z nás si našel něco, kam ho srdce táhlo.Colle Don Bosco jsme opustili hned ráno. Do Turína nám to trvalo asi hodinu a instrukce byly jasné…využít čas do mše, která nás čekala 17:15.
. Do Turína nám to trvalo asi hodinu a instrukce byly jasné…využít čas do mše, která nás čekala 17:15.
Na Valdoku to celý den jelo v rychlém tempu, že už jsem ani nezvládla počítat, kolikátá mše v bazilice probíhá . Naštěstí tady jsou další místa, kde můžete duchovně načerpat.Naše poslední mše v Itálii byla v kostele sv. Františka Saleského. Kázání jsme měli na téma hříchu a Ježíše, protože tyhle dvě slova se objevila jak v obou čteních, tak v evangeliu
. Zazněla věta i ze snu Dona Boska v devíti letech: „Musíš si je získat za přátele tím, že jim budeš říkat, jak krásná je cnost a jak ošklivý je hřích.“
. Zazněla věta i ze snu Dona Boska v devíti letech: „Musíš si je získat za přátele tím, že jim budeš říkat, jak krásná je cnost a jak ošklivý je hřích.“Na večeři bylo překvapení
. Salesiáni nám dopřály pravou italskou pizzu
.
. Salesiáni nám dopřály pravou italskou pizzu.S plnými bříšky jsme se ještě usmáli na fotce pod naším „náčelníkem“ – Donem Boskem. Podíleli jsme se ve skupinkách a nastoupili do autobusu.
Don Bosko se na nás podepsal!
Tak už jsme všichni šťastně doma. Pomalu vstřebáváme intenzivní zážitky, které jsme v posledních dnech zažili. Děkujeme za veškeré modlitby, protože díky nim akce proběhla bez problémů a s lehkostí! 
A na úplný závěr tady pro vás máme pár pikošek:1. Socha vzkříšeného Krista váží 3 tuny a je vysoká 8 metrů. Rozpětí rukou je 4 metry a vytesali ji z lipového dřeva.
2. Kolem tohoto nápisu nad dveřmi pravděpodobně chodíval i Don Bosko.
3. V Bazilice Panny Marie na Valdoku má své místo i nedávno svatořečený Artemide Zatti.
4. Don Bosko se v tomto domě nenarodil. Ale přestěhovali se sem po smrti tatínka, kdy měl Jeník 2 roky. Místo původního domu na Colle Don Bosco stojí velká katedrála.
5. Své speciální místo má v muzeu Dona Boska i náš Ignác Stuchlý.
6. Téměř všichni jsme se shodli na tom, že vedle Dona Boska klečí dívka. Podle jména totiž není zřejmé pohlaví. Ale pro nás to je dost zásadní zjištění.
7. Vylepšené tričko našeho putování Po stopách svatého Jana Boska.
8. Jednou v noci do této kovové postele, kde Don Bosko spával, udeřil blesk. Bylo to v době, kdy byla část domu rozestavěná. Bosko tehdy dostal pořádnou pecku a byl skoro zázrak, že neměl žádné následky. Od té doby je však na štítě domu umístěna socha Panny Marie.
9. Teresa Maria byla sestra Dona Boska. Bohužel žila jen dva dny. Asi i proto byl Jeník pokřtěný hned na druhý den…
10. Naciťovali jsme Dona Boska vlastně všude.
Text a fotografie: Patricie Kosíková
