„Šimone, synu Janův, miluješ mne?“

„Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád.“

 „Buď pastýřem mých ovcí!“

Jan 21,16

Šimon Petr – nevyspalý, hladový, neúspěšný, mokrý, prochladlý – opět nachází své pravé teplo, oheň, Chléb, svůj Život, cestu. 

V Matoušově evangeliu¹ před tím než Ježíš povolá Šimona a Jeho bratra Ondřeje se píše o Galileji a jeho lidu jako o lidu, který uvidí veliké světlo: „Světlo vzejde těm, kdo seděli v krajině a stínu smrti“. A Petr bez Ježíše spadl do noci. A nyní… Ach, jaké to asi muselo být. Jakoby Petr už nikdy nechtěl Ježíše pustit z očí. Všimni si: Petr má dole rozevlátý šat, který hoří zevnitř, od srdce. Od Ježíše zapálené. 

Ve chvíli, kdy Ježíš z Šimona tvoří dobrého pastýře mi přicházely na mysl hory. Hory a na nich zatoulané ovečky v mlhavém a mračném čase, které dobrý pastýř touží najít a s radostí vzít na svá ramena k pravému světlu. „Jako pastýř se stará o své stádo, když je mezi svými rozptýlenými ovcemi, tak budu pečovat o své ovce a vysvobodím je ze všech míst, kam se rozprchly v mlhavém a mračném čase.“² Tento nebezpečný čas je naznačen v pravém dolním okraji tmavšími barvami. Ježíš a Petr (Církev) jsou dveře k pravdě o Otci. Výstupem je kříž. Vrcholem Eucharistie (Slunce), v níž Ježíšova oběť na kříži zůstává přítomná. V živém Chlebu je zahnízděn věčný pramen života, zřídlo radosti, ke kterým pastýř vodí ovečky³. 

Ježíš, než odejde do neviditelného světla, svěřuje své tělo, krev, srdce do rukou Šimona, jeho lásce –  Ježíšova otevřená dlaň, v níž je Petr navždy vyryt⁴. Nyní Petr bude světlem tohoto světa.

Ježíš si drží Šimona u srdce⁵. Jako pastýř svého milovaného beránka. Petr je pod ochranou Jeho Srdce i zřítelnice. Mezi Ježíšem a Petrem láskyplný dech – modrá holubice – Duch Svatý. 

Duha v oblacích – znamení smlouvy mezi nebem a zemí.⁶ 

„Jeruzalém obklopují hory, tak je Hospodin kolem svého lidu, nyní i navěky.“⁷  Hory je něžně objímají. V tichu hor zní slovo, dar a zavázání se. Ježíš a Petr, k sobě připoutáni, tvoří srdce krajiny, aby nesly modlitby za všechny ovečky v horách. Panorama jako Hospodinovo: „Rozhlédni se a viz. Rozšiř srdce.“ Horizont jako pohled touhy, Nejvyšší a Jeho děti. Panorama jako cesta.

Nádhernou cestu!