17. leden 2022 je dnem odchodu na věčnost prvního českého salesiána Staříčka Ignáce Stuchlého (1953). V ten den začala ve Fryštáku provinciální kapitula mší svatou v místním farním kostele, kterou spolu s ostatními spolubratry a místními farníky a přáteli Dona Boska celebroval provinciál Martin Hobza. Po krátké modlitbě na hřbitově u otců zakladatelů, Staříčka Stuchlého a Augustina Štancla, se sešli všichni zájemci o salesiánské dílo a jeho historii v sále hospůdky U Žáků.
Konferenci o ctihodném Ignáci Stuchlém a začátcích salesiánského díla v Českých zemích poctivě připravil salesián Vladimír Kopřiva. V prvním příspěvku představil ředitel Ústředního salesiánského archivu v Římě Petr Zelinka svou publikaci Salesiáni v Československu 1924–1939, která vyjde na jaře v historické ediční řadě katedry dějin filozofické fakulty UP v Olomouci. P. Zelinka si připravil půlhodinovou prezentaci, která byla přijata nadšeným potleskem. Jelikož se autor už několik let věnuje studiu nejrůznějších archivních materiálů, přinesl ve svém výkladu obohacující obraz založení české a slovenské salesiánské provincie v širším historickém kontextu.
Následoval rozhovor s dvěma vzácnými hosty, s nejstarším žijícím salesiánem Jendou Vývodou (97), který vzpomínal na několik veselých setkání se Staříčkem, dozvěděli jsme se o roztomilých slůvkách, která si přinesl ze Slovinska (když zvedal prst, říkal „Tuku tuku!“), o násilném zabrání salesiánských domů v dubnu 1950, které pro mladé salesiány i kluky z ústavů znamenalo často radostné setkání ve sběrných klášterech: „Byli jsme najednou rádi, že jsme všichni spolu.“ Radost tryskající z projevu nejstaršího salesiána, otce Jendy, se přenesla i do publika.
Salesián Josef Pavlas (92) zavzpomínal na noviciátní léta, která strávil v rodných Hodoňovicích, jeho myšlenky zalétly také do roku 1950.
Konference byla laskavým lednovým setkání salesiánské rodiny a krásným začátkem provinciální kapituly.
Zdeněk Jančařík
Záznam z konference
