Od pondělí 13. do pátku 17. ledna byl dům ve Fryštáku naplněn salesiány, kteří zastávají funkci ředitelů komunit. Ovšem, jak už bývá dobrým zvykem, jednou za dva roky se nesejdou pouze ředitelé českých komunit, ale setkají se se svými rezortními kolegy ze Slovenska.
Každé takové setkání je kromě tématu, kterým letos byla tzv. trvalá formace, naplněno mnoha dalšími společnými aktivitami. Tento rok tak ředitelé společně mohli sledovat zajímavé filmy (dům se na chvíli proměnil na multiplex se dvěma promítacími plátny), zahrát si turnaj ve stolním tenise, vykonat pouť na Hostýn anebo zkrátka jen posedět u výborného kafe a dalších pochutin, které svým hostům tradičně chystá Dům Ignáce Stuchlého.
Samozřejmě nejen chlebem živ je člověk a tak jednotlivé dny provázely také společné modlitby. Střídala se při nich čeština se slovenštinou, ale také různorodé formy spočinutí před Bohem. Vzhledem k tomu, že se setkání uskutečnilo blízko výročí úmrtí služebníka Božího Ignáce Stuchlého, byla v pátek mše svatá ve fryštáckém kostele a po ní následovala společná návštěva Ignácova hrobu.
V rámci tématu byli pozváni 3 přednášející, kteří se ze svého úhlu pohledu snažili více než třem desítkám posluchačů téma trvalé formace zprostředkovat.
Salesiánka Míša Pitterová dlouhé roky působila v oblasti církevního práva a tak nebylo překvapením, že se snažila vyabstrahovat významné statě v církevních a salesiánských dokumentech, které daly zajímavou mozaiku názorů na to, co trvalá formace je a co naopak není.
Druhý den pak přijela další řeholní sestra, tentokrát karmelitánka Růžena Sekulová, která probírala klíčové téma trvalé formace a tím pádem života vůbec, téma pocitů. Ředitelé se snažili pomocí různorodých metod vyznat sami v sobě a také objevit, jak moc se výchova v rodině a počáteční formaci zrcadlí do řeholního života v produktivním věku.
Třetí den pak předložil své zkušenosti salesián Štefan Turanský. Ten připomněl klíčové pilíře služby ředitele komunit a jeho nástroje k animování komunity řeholníků a také vytvořil prostor pro sdílení mezi jednotlivými řediteli, kteří si povídali o tom, jak probíhá formace v jejich vlastních komunitách.
Poslední odpoledne pak bylo věnováno odděleným setkáním české a slovenské provincie. Setkání ředitelů české provincie se zúčastnil také nově jmenovaný provinciál Martin Hobza, který trpělivě zodpovídal různorodé otázky svých souputníků.
Setkání bylo zakončeno ranní mší svatou, po níž se účastníci rozjeli zpět do svých domovských komunit. Soudě podle spokojených tváří si dovolím tvrdit, že za dva roky se podobné setkání uskuteční s největší pravděpodobností znovu.
Libor Všetula
