Blahoslavený Filip Rinaldi

By 5. 12. 2018 Salesiánské nebe, Top

(1856 – 1931)

památka 5. 12.

Don Rinaldi se od Dona Boska lišil jen tím, že měl jiný hlas.

don Giovanni Battista Francesia, SDB

Filip Rinaldi měl velkou rodinu. Narodil se jako osmé dítě z devíti na severu Itálie v městečku Lu, asi v půli cesty mezi Turínem a Milánem. Jeho rodina byli zemědělci. Když bylo Filipovi deset let, začal chodit v Mirabellu na gymnázium, které vedli salesiáni. Tam se poprvé setkal s Donem Boskem, který mu předpověděl, že se stane salesiánem.

Po roce na gymnáziu se Filip vrátil domů — měl problémy se zrakem a jeden z pomocníků na škole se k němu prý nepěkně choval. A tak pracoval stejně jako jeho rodiče, v zemědělství. Tři z jeho bratrů pomalu odešli z domova, aby se dali na kněžskou dráhu. Filip o takovém povolání ani nepřemýšlel, byl přesvědčený, že by se na to nehodil a není to nic pro něj.

Když mu ale bylo dvacet let, znovu se setkal s Donem Boskem. A o šest let později už byl vysvěcen na kněze. Za několik let se stal ředitelem salesiánského střediska v Mathi Torinese a věnoval se tam formaci starších studentů.

Jenže potom umřel Don Bosko. Ještě naposledy k němu šel před jeho smrtí ke zpovědi. O rok později byl vyslán do Španělska, kde byl ředitelem střediska v Barceloně a sloužil tam dvanáct dlouhých let. On skutečně dokázal strhnout mladé. Měli k němu důvěru.

Začátkem nového století ho don Rua povolal do ústřední rady kongregace a byl jmenován generálním vikářem a ekonomem. Věnoval se také vysílání salesiánů do misie. Založil také sekulární institut Volontarií Dona Boska.

V roce 1910 don Rua zemřel a tak zažil další smrt dalšího představeného, tentokrát jeho smrti byl přímo přítomen. Ruovým nástupcem se stal don Albera a Filip Rinaldi byl i nadále generálním vikářem. Jenže v roce 1922 zemřel další hlavní představený – a Filip byl znovu přítomen jeho smrti. Potřetí už se vikářem nestal, tentokrát ho na generální kapitule zvolili do čela celé kongregace.

Filipovi tou dobou bylo pětašedesát let. Zdraví se pomalu zhoršovalo, ale na světě vydržel ještě dobrých skoro deset let. V roce 1929 se jeho stav zhoršil výrazně a o dva roky později zemřel spokojeně nad knihou.