Veverky, lidé a ještěrky

V neděli jsme v komunitě slavili se zpožděním Den země. Vyzvali jsme při minulé nedělní mši farníky, aby nám s dětmi posílali fotky kvetoucí přírody – ovšem to jsme netušili, že přijdou fotky z tolika stran, že to málem zbořilo internet a Libora, který to všechno zpracovával do působivého pásma, které je stále k dispozici na YouTubu salesiáni Žabovřesky.

Když jsme to sledovali v přímém přenosu, trochu jsem i zaslzel, když jsme si procházeli obrázky lidiček a dětí, s nimiž jsme takhle ve spojení přes dráty a digitálně po celé širé republice. Ale našly se tam fotky i ze Srí Lanky, Santiaga de Chile, z Finska, Holandska, Rakouska nebo Německa. Takovou farnost bysme tady v Žabinách nedali nikdy dohromady!

Díval jsem se pak na ty maily, které přišly jako ohlas na soutěž Kolik bylo na fotkách zvířátek. Je tam spousta díků, ale nejlepší jsou maily dětí, které třeba píšou doslova: „Chvála Kristu: ovečka, motýl, červenka, slimák a had.“ Někdo odhalil ještě jiná zvířata, nebudu tady vypisovat všechna, abych neprozradil tajenku. Ale byla tam taky ještěrka!

A byl tam jeden úsměvný dotaz: jestli tam patří taky člověk (animal rationale), protože někde byly na fotce třeba děti.
Hm. To je otázka pro filozofy… Velký přírodopisec Afred Brehm by s tím jistě souhlasil a děti by zařadil, protože v jeho Životě zvířat mají zvířata lidské vlastnosti. Takto třeba Brehm líčí setkání s tvorem zvaným činga čili smraďoch:

„Vypadalo velmi nevinně a svůdně… byl jsem celý u vytržení a radostí jsa naplněn popadl jsem zvíře a – plác! Pekelná obluda vstříkla mi svůj ďábelský mok do nosu, úst a očí. Jako by hrom do mne udeřil, pustil jsem netvora a jat jsa smrtelnou úzkostí, dal jsem se na útěk.“

Ať žijí zvířata, ať žije země! (na fotce Jidášův strom, který poslal z Libře Pavel a Maruška Marešovi, květy rostou i na kmeni stromu) A díky za tu environmentální neděli!

Zdeněk Jančařík