#slovozdruhevlny 20)
Včera byl divný den. Čísla na křivce nemocných a zemřelých naskakovala od rána přesně podle Flegrova algoritmu. Jen co jsem usedl v kostele do lavice, abych zpovídal a rozdával sv. přijímání, mi přišla SMS od jedné katolické kamarádky z Vysočiny, která píše: „Teď jsem si přečetla zprávu z TV, že Sv. otec František podpořil registrovaná partnerství homosexuálů. Jak tomu máme rozumět? To je hrozná zpráva! Tomu nemůžeme věřit! Dej prosím vědět, až budeš mít chvilku.“ Potom volal můj rodný brácha Michal, že už druhý týden marodí s Covidem, a celý telefonát prokašlal. Pak jsem jel s autorskými výtisky Kněze navěky za sr. Lídou Javorovou, a když jsme se konečně potkali (má rozbitý telefon a vůbec neslyší, kdo jí volá a co chce), tak jsme jen s úsměvem konstatovali, že kniha o skryté církvi vyšla v době, kdy „se zaručeně skryje“, protože zrovna zavřeli všechna knihkupectví.
Žijeme ve zvláštně převratné době. Ten papežův výrok o homosexuálních partnerstvích je jenom malou ukázkou toho, že se jakoby „něco musí stát“, že „se něco děje“ a že „se něco někam hýbe“. Nevíme zatím proč a kam, ale „vítr vane, kam chce, jeho zvuk slyšíš, ale nevíš, odkud přichází a kam směřuje“ (Jan 3,8). Dlouho se zdálo, že na strýce s červenou kšiltovkou nikdo nemá, a najednou má „jen“ 25 %. V církvi se také už dlouho „nic“ nedělo, biskupové a kardinálové přesluhují, jak chtějí, na synodu o Amazonii se nic nerozhodlo, jedeme po staru. Ale najednou jsou zavřené kostely, a pokud chodíme k přijímání, tak „na ruku“. Ženy nesmějí být svěceny ani na jáhenky, ale najednou se objeví knižní rozhovor s ženou, která byla vysvěcena sice „jen“ podle mexických fakult, ale přece: na katolického kněze. A teď ten papež. Vysočinská kamarádka nakonec napsala velice moudře: „Asi tím chce papež říct, abychom takové lidi neodsuzovali, ale spíš se za ně modlili a snažili se jim pomáhat.“
Zdeněk Jančařík