Tři dny, které rozhodly

Končí už skoro postní doba (Quadragesima = 40), ale nekončí karanténa (quarantena). Do 30. dubna to možná dá také tu magickou biblickou čtyřicítku. Čtyřicet dní byl Pán Ježíš na poušti, až vyhladověl. Bez roušky, ale zato hojně navštěvován Satanem. Nebojoval s virem ani s promořeností, ale s démonem, vládcem všech démonů. Ten byl jednou přítomen venku a sváděl Pána ke skoku nebo k proměňování šutrů, jindy byl uvnitř a naváděl ho, aby se mu klaněl. Ježíš neměl po ruce Billu nebo Tesco, plný mražák masa a dobré lidi všude kolem, kteří buď nakoupí, nebo něco darují potřebným. Byl sám se sebou, ale to s ním máme často společné.

To čtyřicetidení pomalu končí a přichází třídení (Triduum) – vidíte, opravář ve Wordu mi to obsedantně podtrhuje, protože to slovo s jedním „n“ uprostřed nezná, tak jako ho neznají mnozí nekosteloví lidé. Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílá sobota.

Zvláštní dny, na které se vlastně Ježíš tím čtyřicetidením připravoval. Poslední večeře, zatčení, noc nebo dvě ve „vyšetřovací vazbě“, pak plivání, bičování, trnová korunovace, posmívání a podivné rozmlouvání s vládci a nakonec vláčení kříže, probodení rukou, vyzvednutí mezi zločince a potupná smrt.

Tušíme, co přišlo potom, ale nemáme ponětí o tom, jak se to stalo. Čtyřicet dní jsme se připravovali – jsme připraveni – jsem připraven? Posvátné dění může začít.

Zdeněk Jančařík