#slovozdruhevlny 47)
Už jsem myslel, že #slovozdruhevlny je minulostí. Vystřílel jsem už všechny náboje ze svého mentálního zásobníku a obchody se zbrojním materiálem jsou všechny daleko. Ale zdá se, že druhá vlna trvá, nebo je to spíš dvouapůltá vlna, která možná zvolna přejde v třetí. Roušky zůstávají v pohotovosti, v každé kapse svých několika kalhot nosím jednu a občas je měním a jednou za čas je přeperu.
Dnes ráno jsem rozjímal slova z druhého listu Korinťanům (3,12–15) a našel jsem osvobozující pravdu. Pavel tam píše, že „na srdci Izraelitů“ spočívá rouška, která bude odstraněna. Rouška tedy může být i na srdci! Ta je ovšem skrytější a tak snadno se na volném prostranství nesundá a před obchodem zase nenandá. To je zkrátka rouška, která tam lpí, trčí, přilnula jako igelit na slizký osrdečník a nechce dolů. A o tomhle je vlastně advent – o sundávání roušky, kterou mám na srdci a která mně brání, aby tlouklo pro druhé, aby neoživovalo jenom mého bratra osla.
Volal mi včera Václav Vacek, emeritní farář z Letohradu. Bezprostřední, hned jsme si tykali, jako bychom se znali od seminárních časů – přitom jsme se tuším nikdy osobně nesetkali. Až prý budu zase putovat s Jirkou Peňásem podél řeky Orlice, máme se zastavit, všechno nám ukáže! Děkoval za rozhovor se sr. Lídou Javorovou, že prý to zhltl téměř na posezení. A přečetl mi do sluchátka poslední fejeton otce Jana Rybáře o tutlání v církvi.
Jsem rád, že mezi námi žijí někteří lidé bez roušky na srdci, s nimiž se dá i na dálku volně dýchat!
Zdeněk Jančařík
