#slovoztretivlny 3)

Dnes je to přesně padesát let od ordinování Ludmily Javorové Felixem Davídkem v jeho rodném domě v Chrlicích. Mexické fakulty, kněžství pro ženské věznice, uspišování druhého Kristova příchodu – to všechno byly důvody této zvláštní události, která je dodnes těžko uchopitelná a pro církev je to v mnoha ohledech knedlík, který jí vězí v krku. Jako když se zakousnete do šťavnatého citronu – po chvíli se vám v ústech začnou skutečně sbíhat citronové sliny.

Sestra Lída je dodnes velmi ostražitá, stále jako by jen vykukovala ze zákopu a čekala, odkud přijde výstřel, i když už je dávno po válce. Přesto to zvláštní svěcení, které nebylo nikdy veřejně vykonáváno, zanechalo taky krásné plody: odvahu žít těch dalších padesát let ve skrytosti a svědčit o jednom z hlavních poselství Ježíšova života – třicet let žil v tichosti a anonymitě. Je to následování nenápadným životem a dnes už stará dáma svědčí o tom, že život zasvětila nikoli jenom nějaké Davídkově fata morgáně (působení ve věznicích nebo na Sibiři), ale prostému životu uprostřed církve: v drobných katechezích ve farnosti, v malých společenstvích především aktivních žen, službě nemocným (sr. Lída se vytrvale stará o svou nemocnou sestru Marii). Kněžství opravdu nemusí být viditelné jen z kazatelen a z pontifikálních mší, jeho místo je také – a možná pravdivěji – uprostřed skromného každodenního světa. Deo gratias!

Zdeněk Jančařík