#slovozdruhevlny 18)
Včera dorazila kurýrem z Prahy knížka o Ludmile Javorové Ty jsi kněz navěky. Kurýr byl hodný, pomohl mi ty čtyři velké balíky odtahat do kostela. Otevřel jsem je, přičichl k vůni tiskařské černi, otevřel první knížku a slyšel ten jemný zvuk, jak jemně zapraskala novotou. Je to knižní rozhovor s dámou, která ve svých skoro devětaosmdesáti bilancuje svůj život, o kterém už vlastně nechtěla mluvit. Nejprve přistoupila na to, že budeme spolu natáčet s podmínkou, že to vyjde až po její smrti. Potom souhlasila, že to vyjde za jejího života, ale že na obálce ani v knize nebude uvedeno její jméno. Nakonec tam nesmělo být slovo kněz, ale i to tam v poslední fázi proklouzlo.
Možná je dobře zmínit, o čem knížka primárně není: Není to rozhovor paparazziho, který by „odhaloval“ třinácté komnaty staré dámy. Ústředním tématem není kněžské svěcení sr. Lídy z rukou Felixe M. Davídka z roku 1970, ale naopak vytrvalost ve službě a oddanost poslání ženy, která byla ordinována ve skrytosti a pro skrytou církev a zůstala skrytá vlastně až dodnes. Proto je velkým tématem knížky skrytost, diskrétnost, víra v tiché nenápadnosti. A pak taky ženství: ženy a celibát, ženy a svátosti, ženy v církvi, ženy jako trpělivé nositelky těch opravdových pokladů církve (diskrétnost, vnitřní síla, empatie, spiritualita naslouchání a nezištné služby).
Knížka vyšla v době roušek a sociálního distancování, ale i přes ty roušky snad hlas sestry Lídy pronikne dál než do Židenic nebo do Žabin.
Zdeněk Jančařík
