Lockdown a Michael

#slovozdruhevlny 3)

Tak nějak tuším, že zítra skoro všechno zavřou. Nebo až po volbách, aby jim to tam lidi naházeli a pak – děj se vůle Páně! Volal jsem včera přátelům do Prahy, kteří jsou všichni pozitivní a v karanténě. Otec rodu má horečky a chytly ho klouby, matka rodu je na tom líp, dcera ještě trochu líp – kašélek a jinak bez příznaků. Koronu jim předali studenti, kteří byli nejspíš na adapťáku na Mácháči. Vyprávěli mi, kdo to všechno má a kdo by to ještě mohl mít.

Dnes je svátek svatých archandělů, především jejich šéfa, Michaela. Někteří říkají, že by mohli pomoct! Jiní ale tvrdí, že andělé jsou jen biblické „literární druhy“. Každopádně před časem bylo vzývání andělů docela v módě i mezi nekostelovými lidmi. Přednáškové sály objížděli vizionáři, kteří komunikovali s anděly, lidé si ty přednášky lačně nahrávali a poslouchali je pak doma. Můj oblíbený australský biskup Robert Barron popisuje dnes na svých stránkách, že má kamaráda pilota, který nedávno letěl v ultralightu, a zasáhla ho bouřka. Vypnula mu všechna komunikační zařízení a on nutně potřeboval nouzově přistát. Když už to vzdával a loučil se se životem, ozval se z rádia jasný hlas, který ho naváděl k přistávací dráze někde pod ním, o které neměl tušení. Když šťastně přistál, zjistil, že je na dávno opuštěném letišti, kde už dávno není žádný provoz. Vůbec nikdo nebyl ani na ranveji, ani v kontrolní věži.

My Veselani máme v našem kostele (Veselí nad Moravou) Michalovu sochu. Odmala jsem přemýšlel, co to má napsané na štítě: Quis ut Deus? Tuším, že je to něco jako Kdo je jako Bůh? Michaeli, archanděli, mám dnes pro tebe úkol: Přihraj prosím nějakou vakcínu, nebo nám aspoň pošli protilátky! Nejen na virus, ale taky na nevíru a na blbost.

Zdeněk Jančařík