Tomáš Akvinský je pro salesiány cosi jako vrcholný středověký špekulant, kterého je lepší se raději nedotýkat, protože by se nám zavařil mozek. Blízký je nám především tím, že máme jednoho spolubratra, který vizuálně připomíná odshora po břicho svatého Františka Saleského, ale od břicha dolů Tomáše Akvinského! A pak máme jiného spolubratra, který jaksi zásadně a zgruntu miluje latinu, i když ji neumí (!), a pořád dokola cituje Akvinského údajný výrok: „Pokud se něco děje, pak je to i možné.“
U Tomáše se dá vystopovat jeho prorocké vidění dnešní duchovní koronavirové situace. Když totiž dojde na nejhorší a člověk zjistí, že je „pozitivní“, může se aspoň čtrnáct dní po dobu nuceného pobytu mezi čtyřmi zdmi svého pokoje zamýšlet nad duchovním smyslem koronavirové písně Adoro te devote neboli Klaním se ti vroucně. Svatý Tomáš ve svém hymnu na božskou eucharistii neadoruje Krista coby lékaře, revolucionáře, přítele chudých, celníků a hříšníků, ale jako Boha skrytého ve svátosti oltářní, tedy v proměněné hostii. Ve druhé sloce veršuje: „Zrakem, hmatem, chutí, tebe nevnímám, a jen sluchem svým tě jistě poznávám.“ Vida! Co ztrácíme jako první, když dostaneme tu nemoc, jejíž jméno nebudiž vysloveno? Chuť a čich! A možná i hmat, to nevím. Co ale vím určitě, je, že největšího teologa středověku bychom si opravdu měli zase jednou přečíst, nebo si aspoň zazpívat tuto jeho píseň, zvláště když dnes ztrácíme chuť a čich pro věci Boží.
Zdeněk Jančařík
