Slova, která lítají kolem a ulpívají nám v mysli: roušky, umývat si ruce, do obchodu v rukavicích, smrtnost, kontaminace, karanténa, teď už dokonce chytrá karanténa. Natožpak divné slovo koronavirus, což prý není totéž jako COVID 19, někde nazývaný také SARS a ještě cosi.
Co číst v takových divných časech, čím a kým se inspirovat? Dvě holandské dívky (jedna z nich byla vlastně mladá dospělá žena) si roku 1942 začaly psát deník. Jedna se jmenovala Anne Franková, druhá Etty (Ester) Hillesum. Obě žily v Amsterodamu, Anička se v červenci 1942 ukryla s celou rodinou v utajených místnostech kancelářské budovy, v níž pracoval její otec Otto, Etty zůstala během německé okupace a utahování norimberských „šroubů“ vůči Židům „na větru“, každý den prožívala víc a víc omezování svobody, až už se svými soukmenovci nemohla ani na ulici. Ani jedna z těchto žen v té době nezahálely, obě si psaly deník, který přežil jejich transport do KZ. Deník Aničky Frankové se stal jedním ze světových bestsellerů, možná to postupem času čeká i deník Etty Hillesum.
Co je na obou denících tak fascinující? Obrovská touha po životě v době rozpuku jejich mládí (Anne se během psaní zamilovala a deník je mimo jiné nádherným příběhem jejího dospívání a zamilovanosti, Etty prožila románek se svým mentorem, psychoterapeutem Juliem Spierem, který ji navede na četbu Bible – a ona se přes všechny temnoty té doby zamiluje do Boha. A její víra zraje každým dnem a dospěje v opravdovou nefalšovanou mystiku. Ale nejen to: Etty až do transportu směrem Osvětim obětavě pomáhá všem potřebným ve sběrném táboře ve Westerborku (měl podobný účel jako náš Terezín), posiluje je a modlí se za ně.
Je to vlastně neuvěřitelný příběh jedné konverze, která vykvetla jakoby z ničeho, v tom nejhorším čase. Když prý dorazila v dobytčáku s ostatními do Osvětimi-Březinky, postavila se prý při selekci před velitele tábora Rudolfa Höße a od plic mu řekla, co si o něm myslí. Zůstala hrdá uvnitř, i když nahá a ponížená, na prahu plynové komory. (Knihy se jmenují: Učinit se modlitbou, Boží svědek v propasti zla, Myslící srdce.)
Zdeněk Jančařík