Skip to main content

Když po obloze létaly chýše

#slovozdruhevlny 49)

Dnes je nezávazná památka Panny Marie Loretánské. Pro moderního člověka je to vlastně velmi nezajímavá připomínka, a proto je možná také „nezávazná“. Zakládá se na legendě, která je z jiného vesmíru. Ten zázrak připomíná Hvězdné války nebo film Avatar, kde celé domy a města létají vzduchem. Ve 13. století (1291) v chorvatské Tersatě u Rjeky podle legendy přistál domek z neznámého materiálu. Místní farář a několik dalších lidí se zázračně uzdravilo a panáček měl sen, ve kterém mu bylo oznámeno, že jde o rodný domek Panny Marie, který andělé přenesli z Nazareta. Domek byl ovšem neposedný a odletěl přes hory a doly do italského Recanti, kde spočinul v místním hájíčku (laureto), podle jiné legendy se ocitl v lesíčku bohaté dámy jménem Laureta. Domek se ještě dvakrát trochu hnul, ale už to nebylo žádné velké putování. A protože to byl domek Panny Marie, dosáhl velké popularity a po celé Evropě začaly vznikat Lorety. Všichni chtěli mít u sebe doma chýši Panny Marie – proč by ji měli mít jen v Palestině?

To nás přivádí k principu důvěry, která hory přenáší. Dnes chceme mít víru, natožpak důvěru, vyfutrovány rozumem a logikou. Někteří věří jakékoli vakcíně, jiní žádné. Někteří věří čínské roušce, jiní nanoroušce z lněného plátna, jiní ji popírají.
Loretánská legenda nás teleportem přenáší do doby, kdy panovala obecná důvěra, zvláště když například pravost loretánského příběhu potvrdil papež. Člověk se musí stát trochu dítětem a naivním bláznem, aby se povznesl nad „moudrost moudrých“ a svěřil své starosti nebeské Matce, „která všechno ví“ a která „má široký plášť“, do kterého se dá schovat. Někdy určitá dávka naivity není k zahození, protože nás přibližuje k „maličkým“.

Zdeněk Jančařík