Skip to main content

Těsně před karanténou jsme jeli s kamarádem Cýrou na brigádu do Drast u Prahy k sestrám karmelitkám, ale byla to spíš taková přátelská obhlídka areálu. Ty sestry nepokrytě obdivuji a smekám před nimi, protože se vzdaly svého civilizovaného tepla ve V. I. P. zóně Hradčan, kam jsem za nimi před lety jezdil na mši, a šly do rizika zakládání nového areálu kousek za Prahou mezi Černým Mostem a Chabry. ¨

V zapadlé díře zvané Drasty najdete soudruhy vybydlený a zdevastovaný statek, kam se z širokého okolí svážely staré pneumatiky, odpadky a hlína při stavbě stanice metra Č. Most. Budovy byly rozpadlé, zdivo a kovy rozebrané a rozkradené. Ruiny, zříceniny. To všechno bylo třeba vyklidit, vyklučit náletové dřeviny (lesy propletených stromků a vzrostlých plevelných keřů a stromů), upravit terén a pustit se do vyrabovaných rozpadajících se budov.

Cýra tam jezdí už – co já vím – dva roky s motorovkou a coby MUDr. dělá všechny možné ruční práce. Jedno auto má plné nářadí, které vozí s sebou a kdykoli má chvilku, bere to přes Drasty a maká. A sestry, třebaže mají jinak přísnou papežskou klauzuru, mají teď od klauzury na chvíli volno a v gumákách chodí v bahně po tom rozsáhlém terénu a buď řídí práce, nebo je samy dělají. Klobouk dolů – to bych chtěl vidět některé kněze nebo řeholníky, jak se takhle vrhají do manuely! Ty pražské, kdysi hradčanské, dnes „drastické“ sestry mi připomínají svou Matku zakladatelku, svatou Terezii z Avily, která třetí třetinu života strávila zakládáním klášterů. Je k tomu zapotřebí velké víry a také těch gumáků a koleček a krumpáčů!

A je krásné, že sestry na to nejsou samy, že mají kolem sebe nejen Staré Páky, Cýru a další nadšence, ale taky jistě spoustu andělů. Když tento týden mluvíme o duchovních povoláních, tuším, že v Drastech sestry nezůstanou na suchu.

Zdeněk Jančařík