Čtu teď životopis Kolumba. Kryštof Kolumbus byl svým způsobem šílenec zahleděný do své představy o objevení cesty do Východní Indie. Považoval se za nástupce starozákonních proroků, skoro za vykupitele nového věku, podléhal manickým a velikášským představám – ale nakonec měl úspěch. Podmanil si a uhranul královnu Izabelu Kastilskou a po letech přemlouvání a zaříkávání jí předložil šílenou dohodu, že se totiž stane místokrálem všech nově objevených území a že dostane desetinu ze všeho bohatství, které tam nalezne. A Izabela to podepsala a přiměla k podpisu té smlouvy také svého muže Ferdinanda Aragonského!
Té první výpravy se všichni báli. Nakonec museli španělští vládci sebrat tři lodě jednomu zkrachovalému rejdaři a jako posádku nakonec nahnali do lodí bandu trestanců a pirátů, které pro tu příležitost propustili z vězení. Nikdo s Kolumbem nechtěl jet, představovali si, že jakmile odplují ze španělských ostrovů u východní Afriky, narazí na mořskou zeď, vlny jako hory, velryby větší než deset slonů dohromady.
Byla to plavba smrti. Kolumbus podváděl, do lodního deníku zapisoval méně námořních délek, než skutečně urazili, vůbec po celou dobu nespal, dlel na přídi Santa Marie a s vytřeštěnýma očima očekával pevninu. Když spatřili první ostrovy Karibiku, nikdo mu nikdy nevymluvil, že to není Indie.
Nalezli tam divochy, kteří Španěly považovali za syny bohů, celé je ohmatávali, jestli jsou to opravdu lidé, strašně se Indiánům líbily světélkující korálky a zrcátka, které jim Španělé vyměňovali za zlato. A najednou přišlo to, co bylo pro tehdejší Evropany typické: všechno, co objevili, považovali za svůj majetek – i lidi. Na lodích byli jen muži, takže si brali domorodé ženy, jak se jim zachtělo. Prvních 39 Španělů za to zaplatilo smrtí – a ti další, kteří přijeli po nich, vyhubili téměř všechny místní obyvatele. Zlato si samozřejmě potom odvezli do Evropy.
Objevení Nového světa přineslo tolik utrpení! Katoličtí králové vyhnali tehdy z Iberského poloostrova všechny Židy, ale jaksi „přirozeně“ jim zabavili veškerý majetek, aby měli na stavění lodí. A dalo by se pokračovat. Dnes tu máme jiné „Španěly“ – Rusko nebo Čína má představu, že jim patří, co se jim zlíbí. Historie v sobě občas skrývá netušené poučení.
Vzkříšený Ježíš se svým oslaveným tělem byl pro učedníky Novým světem. Žasli, nechápali, ale brzy se stali skutečnými svědky. Ježíšovo poselství bylo jediné: Pokoj vám!
Zdeněk Jančařík