Diego Maradona a Jiří Kopic

By 26. 11. 2020 Slovo z karantény

Salesián Jirka Kopic (nedožitých 88) odešel na věčnost ve stejný den jako slavná Boží ruka Maradona. Bude se to dobře pamatovat. Diega jsem osobně neznal, ale Boží ruku jsem v životě pocítil několikrát, takže mám dojem, že se mě i jeho smrt tak trochu dotkla.

Zato Jirku Kopice jsem znal docela dobře, i když naše kamarádství začalo docela velkým faux pas. Dal jsem dohromady letní zájezd salesiánů spolupracovníků do jihotyrolské dědiny St. Martin, kousek od Brixenu a nedaleko od Cortiny d’Ampezzo. Všechno jsme promailovali a ještě jsme si s Jiřím před odjezdem přeříkali termíny, ale bylo to tak trochu jako ve scénce Felixe Holzmanna Lístky do kina na Včera, dnes a zítra. Přijeli jsme asi deseti auty bohužel „včera“, zatímco jsme měli přijet až „zítra“. Dům byl ten den plný lidiček z jiného zájezdu, kteří si kvůli nám nechtěli o den zkrátit svou dovolenku v Alpách. Jirka na mě byl naštvaný, naštvaní byli také účastníci zájezdu, protože jsme museli spát většinou v dílně, ve sklepě a v sušárně, někteří se ubytovali u místních hodných Tyroláků. Vše se ale po čase vyžehlilo a s Jirkou jsme se při jeho pravidelných návštěvách Kobylis rádi vídali.
Sledoval Salesiánský magazín, často volal, když našel nějakou chybu, nebo chtěl doplnit nějakou informaci o starých salesiánech a kobyliské oratoři. S Jirkou Kučerou jsme ho i navštívili v jeho poslední štaci, v německém Ensdorfu, který není daleko od Plzně. Jiří Kopic byl pro mnoho z nás, kteří jsme těsně po Sametu začali cestovat na Západ, taková kotva a pevný bod na cestovních mapách.
Jirko, ich wünsche dir alles Erdenkliche im Schoß Gottes!

Zdeněk Jančařík