Jako kluci jsme milovali kapelu Led Zeppelin. Byl to takový rockový nářez, Plant měl laserový hlas, Page dravou kytaru, Bonhamovy bicí duněly jako tamtamy. Zamilovaná píseň Communication Breakdown o krachu komunikace mezi chlapcem a dívkou, byla jedna z prvních skladeb, kterou slavní muzikanti natočili roku 1969 společně. V dětství jsme se ve škole neučili anglicky, ale rusky, takže zeppelínovské písničky jsme zpívali foneticky, jak jsme to slyšeli („kukejšn brukdán!“). Teprve po letech jsem pochopil, o čem ta písnička je.
Řvát na sebe, jít jeden na druhého se sekáčkem na maso, jak to předvedli Biden s Trumpem v TV „debatě“ – to je obraz dnešní doby. Chci po druhém hodit nejprve nálepku, zlomyslnou přezdívku, potom zlé slovo, potom nůž a nakonec granát. Chci prosadit své zbytnělé já, z něhož se nakonec vyloupne jen křik, výbuch: „Drž hubu, vole! Shut up!“
Kdysi jako kluci jsme po dlouhém dešti vymysleli blátivou bitvu. Na pruty jsme si na Hutníku (naše panelové sídliště ve Veselí n. M.) uplácali hroudy bláta a házeli jsme to po protivnících přes cestu. Po bitvě jsme všichni vypadali jako prasata – tak jsem asi do té doby špinavý nikdy nepřišel, máma byla jurodivá a myslím, že jsme tehdy i s bráchou dostali pár facek, možná i od taty řemenem. Byli jsme ale šťastní, že jsme zvítězili a že ti druzí byli od bláta víc než my.
Když lidé, kteří byli vždycky vzory (prezidenti, šéfové, lídři), už umí na veřejnosti jen házet po druhých blátem a hovny, budou spolu takto kalamitně komunikovat i lidé na ulici. To je prostě zeppelínovská logika „communication breakdown“.
Zdeněk Jančařík
