Běhám za Františka

By 17. 10. 2020 Slovo z karantény

#slovozdruhevlny 16)

V kroměřížské nemocnici leží s těžkou kovidovou pneumonií naše největší salesiánské zlatíčko Franta Bezděk. Je na čase začít zase pořádně bušit na Boží bránu, aby se František vrátil domů co nejdřív. Vracím se zase k životopisu Dona Boska do roku 1846, ke stránce, kterou otvírám vždycky, když je nejhůř: „Jeho síly byly vyčerpány. Jednoho dne, když se vracel do Útulku (markýzy Barolové), omdlel. Následovala těžká nemoc, kdy se všeobecně myslelo, že nevydrží. Byl zaopatřen, dostalo se mu posledního pomazání, do Turína byla povolána jeho matka a bratr Josef. Mezi chlapci zavládlo zděšení. Přicházeli v řadách před dům těžce nemocného. Vrátný nesměl nikoho vpustit. Číhali na lékaře, vyzvídali o každém hnutí Dona Boska. Potom začali závody v modlitbách a slibech. Slibovali Bohu, uzdraví-li Dona Boska, že se budou až do konce života postit, modlit denně růženec, nebo jiné dlouhé modlitby. Musel později jejich sliby proměňovat v dobré skutky lehčí.

Chrám P. Marie Těšitelky (je kousek od Valdocca, působil tam Boskův duchovní otec sv. Josef Cafasso) byl plný chlapců, kteří se tu modlili za uzdravení svého otce. Zapalovali svíčky, chodili na mše a přijímání, modlili se za něho v poledních krátkých přestávkách, odbíhali sem ze svých dílen. Několik zednických tovaryšů se postilo po několik dní při těžké práci – a v polední přestávce běželi před Nejsvětější prosit za život Dona Boska. Uzdravil se.“
V posledním slově je útěcha. Františku, drž se, obouvám tenisky a jdu za tebe běhat jako v první vlně za Káju. Sursum corda!

Zdeněk Jančařík

Už prý nemám běhat!

#slovozdruhevlny 16a)

Volal přímo z nemocnice Fanoš Bezděk, že už nemusím běhat, protože je mu líp, ba vlastně docela dobře. Čte si zrovna knížku Bono o Bonovi, kterou jsem mu kdysi věnoval – čili věnuje se starým láskám.
Mezi koviďáky je prý nejlehčí pacient… Pro jistotu ještě pár koleček oběhnu, ale takhle mám dobrou zprávu přímo od zdroje. Každopádně přejeme Frantovi rychlou rekonvalescenci a v modlitbě za něho i za kroměřížskou komunitu pokračujeme…

Zdeněk Jančařík