Skip to main content

Svatý Jan Bosco

By 31. 1. 20192 února, 2020Salesiánské nebe

(1815-1888)

slavnost 31. 1.

Don Bosco se narodil do chudé rodinky na severu Itálie. Měl dva starší bratry. Jeho otec zemřel, když mu byly dva roky a maminka se o něj a bratry musela starat sama. Jeho nevlastní bratr Antonín ho však neměl moc v lásce. Jan měl totiž skvělou paměť a byla by škoda ho neposlat do školy, což se Antonínovi nelíbilo, někdo musí přece pracovat na poli.

 

Jan byl velmi zbožný, maminka Markéta ho ke křesťanské víře vedla velmi důsledně. Chtěl víru předat i všem chlapcům ve svém okolí, tak už jako malý bavil kamarády artistickými kousky, aby se s nimi mohl společně modlit a přeříkat jim znění kázání z minulé mše, které si pamatoval doslova. Jednou se mu zdál sen, který předpověděl jeho život s chlapci — zjevil se mu v něm muž v bílém plášti a žena, oba mu naznačili, že jednou se stane velkým vychovatelem mladých mužů. Tehdy tomu snu ovšem nerozumněl a byl z něho zmatený.

 

Jednou se ho kněz don Calosso zeptal, jestli si z kázání vůbec něco pamatuje. Janova paměť ho ohromila a rozhodl se, že mu zaplatí vzdělání. Brzy se malý Bosco přestěhoval do Chieri, kde měl jako žák s nejlepším prospěchem stipendium.

 

Ve dvaceti šesti letech se stal knězem. V Turíně ho jeden kněz vzal s sebou do vězení, kde bylo mnoho mladých chlapců. Byli tu kvůli drobným krádežím. Don Bosco si uvědomil, kolik je ve městě mládeže, která nemá kam jít a nemá se na koho obrátit. Rozhodl se, že se jim bude věnovat. Začala vznikat první oratoř, kde si s chlapci hrál, dával jim domov, učňovské vzdělání a předával jim svou víru. Do oratoří se stahovalo mnoho kluků, hlavně těch problematických, těch, kteří byli dříve ve vězení, ale mezi nimi se sem tam objevil nějaký vzorný hoch, který jim šel příkladem. S dětmi mu pomáhala matka Markéta, která vařila, uklízela a prala.

 

Brzy byly zakládány další a další oratoře. Chlapců přibývalo a obyvatelé přilehlých měst se báli, aby nevznikaly nepokoje. Bylo jich už několik stovek. Don Bosco měl své dílo rozpustit, ale nedal se. Nakonec se mu podařilo koupit kostel a zabydlel se s chlapci kolem něj. Jenže co se stane, až don Bosco umře? Kdo se o chlapce bude starat dál?

 

Jasným východiskem bylo založení kongregace, která byla svěřena Františku Saleskému, stejně jako i první oratoř. Bosco vyrazil za papežem, aby mu všechno schválil. Trvalo ale ještě mnoho let, než tak Pius IX. skutečně učinil. Ozývaly se totiž odpůrci, kterým se nelíbilo, co don Bosco dělá.

 

Už za svého života byl don Bosco velmi známý. Lidé ho měli vesměs rádi. A chlapci ho milovali. Když zemřel, na jeho pohřbu bylo čtyřicet tisíc lidí. Naštěstí byli a jsou kněží, sestry i laici, kteří v salesiánském díle pokračují do dnešních dní a starají se o děti a mládež.