(1886 – 1905)
nezávazná památka 26. 8.
Zefyrin byl šestým z dvanácti dětí posledního araukánského náčelníka Namuncurá ve střední Argentině. Narodil se se jménem Morales, ale později byl přejmenován. Jeho kmen to neměl vůbec jednoduché a Zefyrin vyrůstal v otcově nedůvěře k bělochům a získal mnoho zkušeností z boje s Evropany. Jediný běloch, kterému důvěřovali, byl don Milanesio. Don Milanesio byl salesián, misionář v jižní Americe, který ochraňoval tamní indiány, dokonce se naučil jejich jazyk, aby s nimi mohl lépe komunikovat, a křtil je. I Zefyrin byl v osmi letech pokřtěn.
Když bylo Zefyrinovi jedenáct let, otec ho poslal do vojenské školy, aby se mohl stát důstojníkem nebo politikem. To aby mohl bránit Araukány před Evropany i Argentinci. Odešel tedy do Buenos Aires. Jenže za pár měsíců psal domů zoufalé dopisy — režim byl tvrdý a spolužáci ho šikanovali. Prosil tedy otce, aby mohl odejít.
Náčelník Namuncurá se znal s mnoha argentinskými diplomaty. Bývalý prezident mu doporučil pro syna salesiánskou kolej, kterou vedl don Cagliero. Tam byl Zefyrin spokojený. Byl pokojný, klidný, rychle se naučil číst a psát. Don Milanesio mu vozil zprávy od rodiny a kmene, hodně s ním komunikoval. V té době se také rozhodl, že se chce stát knězem. Chtěl bránit svůj lid před bělochy, alkoholem, na který indiáni nebyli zvyklí, ale také chtěl osvobodit Araukány od jejich barbarských zvyků jako bylo zabíjení nepřátel a touha po pomstě.
Běloši nedovezli jen alkohol, ale také nemoci, proti kterým domorodí Američané nebyli imunní. Když byl Zefyrin ve čtvrtém ročníku, začal hodně kašlat. A nelepšilo se to a nelepšilo. Měl tuberkulózu. Z Buenos Aires se vrátil do své vesnice, kde podle dona Cagliera byly lepší podmínky. Doma se sice cítil lépe psychicky, měl ve své nemoci oporu blízkých, ale zdravotně nenastala žádná změna.
Don Cagliero se stal arcibiskupem a musel do Říma. Zefyrin se to dozvěděl a chtěl jet s ním. Cagliero si nebyl jistý. Probíral to se Zefyrinovým otcem. V Evropě je přece vyšší úroveň zdravotnictví! Ale žádný lék na tuberkulózu neexistoval ani tam… Otec svolil. Zefyrin se ve svých osmnácti letech ocitl v Itálii. Nejdříve se setkal s donem Ruou v Turíně, později i s papežem v Římě. Poblíž Říma také pokračoval ve svých studiích. Nicméně jeho učení stále přerušoval stále se zhoršující kašel.
Na jaře 1905 se jeho stav zhoršil. V dubnu musel do nemocnice, kde začátkem května zemřel.
”MODLITBA
Bože, náš Otče, v blahoslaveném Zefyrinovi
jsi mládeži daroval zářivý květ svatosti,
který vyrostl v daleké Patagonii.
Na jeho přímluvu nám dej,
abychom spolupracovali na šíření tvého království
trpělivým plněním svých denních úkolů.
Skrze Krista, našeho Pána.
Amen.