Blahoslavený Michal Rua

By 29. 10. 2019 Salesiánské nebe

(1837 – 1910)

památka 29. 10.

Michal Rua se narodil v Turíně. Když mu bylo osm let, zemřel jeho otec a zůstal jen s matkou a se svým bratrem Janem. V patnácti letech odešel do oratoře ve Valdocco, v té době také zemřel jeho bratr a jeho matka zůstala sama, což ho vždy trápilo.

Jeho poslání však bylo jinde. Přišel do oratoře v době, kdy už Don Bosco chtěl založit salesiánskou kongregaci. Michala si oblíbil a dva roky po jeho příchodu stál u zrodu salesiánů. Od té doby se věnoval hodně studiu. Učil se i hebrejštinu. Málo spal. Žil společně s Janem Caglierem a Janem Francesiem.

Don Bosco napsal dokument Pravidla společnosti svatého Františka Saleského, který Rua přepsal a spolu s Donem Boskem ho vezl do Říma ke schválení papeži. Pius IX. pár věcí opravil, ale dokument přijal. Salesiáni byli na světě!

Michal Rua tento rukopis přepisoval a doprovázel Dona Boska při jeho cestách. Zatím se o oratoř v Turíně staral don Alasonati, který z ní udělal místo nepěkné k životu chlapců – zavedl tresty, řád, disciplínu, už to nebylo to rodinné prostředí, které měl Don Bosco rád. Proto neformálně předal vedení oratoře Ruovi, který začal od začátku a navrátil do oratoře staré pořádky.

V roce 1860 byl vysvěcen na kněze. Pracoval stále usilovněji, měl moc práce – i se stavbou kostela Panny Marie Pomocnice –, málo spal. O šest let později se zhroutil se zánětem pobřišnice. Vypadalo to s ním hodně špatně, ale Don Bosco ho ujišťoval, že nezemře. Bůh pro něho má ještě hodně plánů a ani ho nenapadne, aby je změnil.

I nadále doprovázel Dona Boska po Evropě. Učil se francouzsky a španělsky, aby mohl překládat. Donu Boskovi tou dobou papež svěřil stavbu římského chrámu Nejsvětějšího srdce a Michal Rua byl stále s ním. V roce 1884 ho papež jmenoval vikářem Dona Boska, měl se stát jeho nástupcem.

O čtyři roky později Don Bosko zemřel. Za jeho života bylo 64 salesiánských domů a 700 salesiánů v nich i rozesetých do farností. Po něm se představeným stal Michal Rua a za jeho života se počet domů i salesiánů rozrostl.

Během Ruova vedení se salesiáni rozšířili do asi třiceti států světa, například do Brazílie, Ekvádoru, Číny, Indie, Egypta nebo Mozambiku. Počet salesiánů vzrostl na čtyři tisíce a počet domů překročil tři stovky.

Jeho práce byla stále neúnavná a nikdy se nevzdával. Až v roce 1910 se poprvé vzdal kvůli své únavě. Už byl velmi starý, nemohl ani odeslat dopis. Poslední dny strávil v posteli vyčerpaný, chodili ho navštěvovat salesiáni i chlapci.