(1910 – 1942)
památka 29. 5.
Josef se narodil v jižním Polsku, jeho rodiče byli farmáři a měli devět dětí, on byl sedmým z nich. V jedenácti letech začal chodit do salesiánské školy v Osvětimi, kde pilně studoval, byl do studia skutečně zapálený, mezi dětmi byl velmi oblíbený a měl veselou povahu. Jak rostl, čím dál tím více si všímal salesiánského charismatu, principů a oblíbil si je. Stejně jako i postavu samotného Dona Boska. Už v šestnácti letech požádal o vstup do salesiánské kongregace.
Když byl mladý, vedl si deník, ve kterém často oslovoval Pannu Marii a Ježíše. K Marii choval velkou úctu a Ježíši byl oddaný. Uvědomoval si, že bez něj je nikdo. Nabídl mu své srdce a svou víru až do konce života. Nikdy od něj nechtěl být oddělen. Ve svých osmadvaceti letech, rok před válkou, byl v Krakově vysvěcen na kněze, stal se provinciálním sekretářem, ale také se věnoval mladým, vedl jejich pěvecký sbor a zajímal se o jejich problémy v Polsku okupovaném nacisty.
V květnu 1941 Josefa a dalších jedenáct salesiánů odvleklo gestapo ze salesiánského domu v Krakově. Nejdřív byli ve vězení, ale o měsíc později je už deportovali do koncentračního tábora v Osvětimi, který byl jen zhruba dva kilometry od oratoře, kde vyrůstal.
Pobyt v Osvětimi snášel statečně a také se snažil tento život ulehčit ostatním. Tajně zpovídal, sloužil bohoslužby, mluvil s lidmi o Bohu, ale i o Donu Boskovi, zkrátka povzbuzoval ostatní, aby na tomto škaredém místě společně přežili. Jednoho dne ho ale chytili s růžencem – surově ho zbili a Josef začátkem července 1942 zemřel. Avšak nebyl vehnán do plynu, zemřel hozený do stoky. Později zemřeli i další salesiáni, kterým bylo tehdy kolem dvaceti let.
”MODLITBA
Bože, Otče, tys vzbudil v blahoslaveném Josefovi
touhu po svatosti a připravenost
obětovat život pro Kristovu lásku.
Na jeho přímluvu nám uděl milost,
abychom byli věrni svému povolání
a milovali kříž, který je cestou spásy.
Skrze Krista, našeho Pána.
Amen.