nezávazná památka 12. 6.
”Jaká je to pro mě radost, že odcházím z tohoto světa, a tak by měl umírat každý!
bl. František Kęsy
František Kęsy a jeho čtyři kamarádi z poznaňské oratoře — Eduard Klinik, Jarogniew Wojciechowski, Ceslaw Józwiak a Eduard Kazmierski. Každý pocházel odjinud. Klinik z Bochum, Wojciechowski a Kazmierski z Poznaně, Józwiak z Lazynie a Keşy z Berlína. Narodili se v letech 1919 až 1920.
František Kęsy pocházel z Berlína, ale s rodinou se přestěhovali kvůli práci rodičů do Poznaně. Přihlásil se do semináře v Ladu, asi osmdesát kilometrů od Poznaně. Volný čas trávil v oratoři se svými kamarády. Jenže začala válka.
Salesiánský dům v Poznani byl zabrán a staly se z něj německé kasárny. Oratoř pokračovala v zahradách za městem i v lesích. Mezi chlapci se tvořily tajné skupinky, které se sdružovaly. Jednou byli František, Eduardové, Ceslaw a Jarogniew obviněni ze spolčování v nelegální, tajné organizaci. V roce 1940, když jim bylo sotva dvacet, byli zatčeni. Ve vězení je mučili, vyslýchali, přesouvali je z jednoho vězení do jiného, ne vždy byli spolu, potkávali se a zase je rozdělovali. Snažili se žít i ve vězení svou víru. Modlili se. Když to šlo, slavili liturgické svátky. Snažili se zůstat ve spojení s rodinami, uklidňovali je, povzbuzovali.
V roce 1942 všech pět chlapců zemřelo v Drážďanech. Na nádvoří věznice byli popraveni gilotinou. Papež Jan Pavel II. je prohlásil za blahoslavené 13. června 1999 ve Varšavě.
”MODLITBA
Bože, tys udělil mučedníkům
blahoslavenému Františkovi a druhům milost,
aby se stali svatými v mladém věku;
obnov divy svého Ducha,
abychom i my pro tvou lásku
vzdorovali každému protivenství
a kráčeli s nadšením vstříc tobě,
zdroji veškerého života.
Skrze Krista, našeho Pána.
Amen.