Blahoslavený Albert Marvelli

(1918 – 1946)

nezávazná památka 5. 10.

Albert se narodil v posledním roce první světové války a už měl jednoho sourozence. Dohromady jich bylo nakonec šest dětí. Narodil se v městě Ferrara v severní Itálie asi padesát kilometrů od pobřeží Jaderského moře. Tam žil ale jen dvanáct let, potom se celá rodina odstěhovala o sto kilometrů jižněji do města Rimini.

V Rimini začal Albert chodit do salesiánské oratoře, kde se prohlubovaly jeho křesťanské hodnoty, prohlubovala se jeho víra, učil se pomáhat slabším a chudým. Měl ale také zájmy jako mnoho dospívajících chlapců – sport. Rád jezdil na kole, hrál tenis, měl rád horskou turistiku. Po dokončení střední školy ale odešel zase o kousek severně – na univerzitu v Bologni, kde studoval strojní inženýrství. Po dokončení vysoké školy začal pracovat pro Fiat v Turíně.

Odtud zanedlouho odešel, protože byla válka a on musel na vojenskou službu do Triestu. Tam nepobyl dlouho, jen pár měsíců, v roce 1943 se vrátil do Rimini a tam učil na střední škole. Také pomáhal chudým, vařil bezdomovcům. Také ubytovával lidi, kterým hrozil koncentrační tábor. Dokonce jednou na nádraží vysvobodil transportované z již zapečetěného vlaku!

V roce 1945 se ocitl v radě Výboru osvobození. Začal se angažovat v politice, snažil se prosazovat ve veřejném životě křesťanské hodnoty a zásady. Po válce dostal za úkol rozdělování bytů pro ty, jejichž domy byly za války vybombardovány. A stále se o ně staral s téměř otcovskou láskou — ani ne třicetiletý. Tou dobou také potkal svoji životní lásku! Zamiloval se a hned začal plánovat svatbu, ale když onu slečnu požádal o ruku, ona odmítla.

V témže roce ale také skončil jeho život. Když v roce 1946 jel na volební mítink, na kole, jak to měl rád, srazilo ho vojenské nákladní auto a ještě toho dne v nemocnici zemřel. V roce 1986 získal titul ctihodný a v devadesátých letech byl blahořečen, když se v boloňské nemocnici zázračně jednomu pacientovi vyléčila kýla.