(1902 – 1977)
nezávazná památka 7. 7.
Marie Romero znala od malička přepych. Narodila se ve státě Nicaragua, její rodina měla osm dětí, přesto ale byly velice zámožní a chudobu neznala. Její otec byl ministrem. Hodně se zabýval pomocí chudým, Marie se tu naučila mít soucit a pomáhala spolu s ním. Rodiče jí dopřáli hudební a výtvarné vzdělání, které uplatňovala i později ve svém životě.
Ve dvanácti letech odešla na internátní školu sester salesiánek a rozhodla se, že se stane řeholní sestrou. Během noviciátu se starala o chudé, učila je hrát na hudební nástroje, vyučovala je katechismu, pomáhala v oratoři.
Později se přestěhovala do San José v Kostarice. Nabízeli jí tam místo učitelky ve škole pro bohaté dívky, učila by je tam hře na klavír i malbě. Ale ona se raději věnovala těmto předmětům na periferiích města, kde žily velmi chudé rodiny, které přebývaly v domech z kartonů, neměly co jíst, potýkaly se s kriminalitou… Marie se modlila, jak by mohla těmto lidem pomoct, žádala o pomoc – a modlitba ji zavedla k zakládání oratoří v chudinských čtvrtích. Sháněla finanční pomoc bohatých. Mnoho lidí jí bylo ochotno pomoci. Později založila i zdravotnické středisko, kde lékaři pracovali dobrovolně, bez jakéhokoli zisku. V San José založila i kostel. A když jí její bývalá žákyně věnovala pozemek, rozhodla se na něm zřídit Městečko Panny Marie Pomocnice, kde poskytovala ubytování chudým lidem bez domova.
V roce 1968 získala od Společnosti amerických žen titul Žena roku. Její charitativní práce byla známá široko daleko. Zemřela v roce 1977.