(1847 – 1908)
nezávazná památka 15. 11.
Magdalena se narodila jen pár kilometrů od Turína, v městě Chieri. Byla šestým dítětem z osmi dětí. Její rodina nebyla zrovna bohatá. Navíc když jí bylo osm, postihla rodinu velká rána – zemřel její otec a starší sestra. Později dalších pět sourozenců.
Nemohla by studovat nebýt jejího strýce-kněze. Díky němu mohla začít chodit do školy a líbilo se jí tam tolik, že se chtěla stát učitelkou. V sedmnácti letech už měla po studiích a začala učit. Přemýšlela ale také, že by se ráda stala klášterní sestrou, chtěla být vincentkou. To ale nešlo, měla povinnost ke své matce a žijícím sourozencům. Bez ní by nepřežili.
Čtrnáct let tedy učila. Vždy si odkládala trochu peněz a po této době mohla svou matku zaopatřit alespoň ke skromnému životu. Potom přišla za Donem Boskem – bude sestrou? Don Bosco jí rozmluvil, aby šla do kláštera k vincentkám. Poslal ji ale za Marií Mazzarello do Mornese. Z Magdaleny se měla stát salesiánka.
V roce 1880 složila věčné sliby. Už o rok později si ji arcibiskup v Catanii vyžádal, aby vedla dílo v Trecastagni na Sicílii. Tam Magdalena učila, ale i vařila, uklízela, učila náboženství. Na Sicílii zakládala komunity, školy a oratoře. Starala se o děti a učila. Věnovala se formaci nových sester.
Zemřela v roce 1908 na rakovinu. Když umírala, na Sicílii bylo osmnáct domů sester salesiánek, 142 sester, dvacet novicek a devět postulantek. Ve svém životě tak spojila dvě své touhy – stát se sestrou a učit.